Sjednocení Itálie

 

Po vídeňském kongresu (1815) v Itálii nadvláda Rakouska = hlavní překážka sjednocení.

Povstání x Rakousku (karbonáři) – rakouská armáda jej  potlačuje stejně jako revoluci v roce 1848.

První snaha – Království sardinské – mladý král Viktor Emanuel a jeho rádce a ministr Cavour. Spojili se s Napoleonem III. A v roce 1859 společná vojska poráží Rakousko a obsazují celou severní Itálii.

K tomuto boji se přihlásili i demokraté – největší autoritu získal nadaný voják a vlastenec Giuseppe Garibaldi. Ten zaútočil s oddílem dobrovolníků na jihu a obsadil Sicílii a Neapolsko. To připojil k Italskému království. (jeho oddíly měly červené košile, aby v boji nebylo vidět zranění).

Republikán Garibaldi doporučil do čela státu krále Viktora Emanuela. Stát ještě bez Benátska a papežského státu s Římem.

Sjednocení dovršeno připojením Benátska roku 1866 a v roce 1870 italská vojska obsadila Řím = papežovi vyhražen pouze Vatikán se statutem nezávislého státu.

Řím – hlavní město království.

Itálie byla sjednocena zdola – lidovým povstáním.

 

Tato stránka WWW je 37