Křížové výpravy

 

Téměř 200 let usilovala západní Evropa dostat do  sféry svého vlivu pobřeží Malé Asie.

Papežství posílené vítězstvím nad světskou mocí císařů se snažilo prosadit svůj program vlády nad středověkým světem  pomocí mečů světských rytířů. Cílem bylo dobytí Jeruzalému a všech tamějších míst spojených se životem a působením Ježíše Krista, za bojem proti „nevěřícím“ (muslimům) se skrývaly i příčiny hospodářské a politické.

 

Příčiny:

  1. Přechod mezi raným středověkem a vrcholným středověkem – základní prvek – dědičnost šlechtických lén (nestarší syn dědil, ostatní buď církev nebo armáda) = snaha získat nové léno = koloniální úsilí = války = křížové výpravy.

Výhody i poddaným – usazení na nové, volné půdě (nemuseli odvádět dávky).

  1. Obchod – italská města Benátky, Janov, Pisa – obchod s Orientem – bohatly. Křížové výpravy se přepravovaly na italských lodích – bohatly.
  2.  Agrární revoluce = nárůst obyvatelstva = snaha o nová území.
  3.  Ideové a ideologické důvody = nárůst a vzepětí náboženské víry v 11. stol. = velký
  4. ohlas, že pohané se zmocnili míst drahých všem křesťanům.
  5. Vítězství seldžuckých Turků = ohrožena Byzanc – žádá o pomoc. Ztížen přístup do Palestiny.

Bezprostřední vyhlášení pak  na koncilu v Piacenze v r. 1095, kdy  papež Urban II. na závěr pronesl řeč, v níž uvedl vztah křesťanské církve k islámu a vyzval ke křížovému tažení proti jeho vynavačům.

Celkem se konalo 9 křížových výprav (z toho 8 ryze vojenských a jedna dětská).

l. výprava (1095) – dvě části – houfy chudých rolníků, vojensky nezkušení, byli poraženi. Dobře vycvičení profesionální vojáci a rytíři z Francie, Lotrinska a Sicílie se sešli před Konstantinopolem.

Tato výprava dosáhla největších územních zisků a v r. 1099 dovyla Jeruzalém. Tehdy také na dobytém území vznikaly křižácké státy (edesský, antiochijský, tripolský).

 

2. výprava – se neúspěšně pokusilla rozšířit dobytá území – snaha narážela na účinnou muslimskou obranu, která však neměla síly, aby křižácké panství zničila = asi 100 let byla situace nerozhodná, až v r. 1187 v bitvě u Hattínu utrpěli křižáci zdrcující porážku.

 

3. výprava (1189-1192) – měla zvrátit nepříznivou situaci (účast panovníků Evropy: císař Fridrich Barbarossa, fr. Král Filip II., ang. Král Richard Lví srdce, český panovník Vladislav II.) – výsledky výpravy však byly mizivé.

 

4. výprava (1202-1204) – v Benátkách se výprava zadlužila a přistoupila na podmínky benátského dóžete, že kořist odvedou Benátkám. Nezaútočili však na Palestinu, ale na Byzanc a po vydrancování Konstantinopole se o kořist rozdělili s Benátkami. Vznikl další křižácký stát – Latinské císařství.

Další křižácké výpravy pak nepatrně rozšířily území, ale musely se bránit tlaku nepřátel. Po pádu nejvýznamnějšího centra křižácké moci ( město a pevnost Akka – 1291) mizí křižácké státy.

 

Dětská křížová výprava – neúspěch dospělých = Boží hrob mohou osvobodit jen ti, kteří žijí sami bez hříchu = děti

*  neuznala to ani církev ani šlechta (např. fr. Král zabránil odchodu dětí)

*  1212 na pochod se daly děti z Porýní – pěšky ke Středozemnímu moři – jejich pouť skončila na italském pobřeží – ztráty – domů se vrátila jen hrstka

*  jiná část dětí do Marseilles – obchodníci slíbili, že je převezou, což sice učinili, ale pak je prodali do otroctví

 

Výsledky výprav:

*  Nepatrné a nepřiměřené vynaloženému úsilí

*  Skutečnými vítězi byl islám a muslimské státy, které se semkly v bojích s křižáky a italská města (především Benátky), která se stala hospodářskými a obchodními velmocemi

*  Kulturní obohacení Evropy o arabskou kulturu

 

Vznik rytířských řádů:

*  rytíři skládali jako mniši slib čistoty, chudoby a poslušnosti a řády podléhaly přímo papeži.

*  1113 – Johanité (bílý osmiboký kříž na černém poli)

*  1118 – Řád templářů (červený kříž na bílém poli)

*  1197 – Řád německých rytířů (černý kříž na bílém poli)