Povolání Konstantina (Cyrila) a Metoděje na Velkou Moravu

 

Kavka Fr.: Dějiny Československa I., Praha 1964,s.343-344

 

Život Metodějův.

 

   Stalo se v ty dny, že Rostislav, kníže slovanský, se Svatoplukem vypravili poselství z Moravy k císaři Michalu, pravíce toto:“Jsme z boží milosti zdrávi. Přišlo k nám mnoho učitelů křesťanských z Vlach, z Řecka a z Němec, rozličně nás učíce. My Slované, však jsme lid prostý a nemáme, kdo by nás vyučil pravdě a smysl její nám vyložil. Nuže tedy, pane, pošli takového muže, který nám pořídí všeobecný zákoník.“

   Tehdy císař Michal řekl filosofu Konstantinovi: „Slyšíš, filosofe, co praví? Jiný toho nemůže vykonat, leda ty. Hle, tu máš hojné dary, vezmi si svého bratra opata Metoděje, a běž. Neb vy jste Soluňané a Soluňané všichni hovoří čistě slovansky..“ Tu neodvážili se odpírati ni Bohu, ni císaři, podle slov svatého apoštola Petra, jenž dí takto: „Boha se bojte, císaře ctěte,“ ale vyslechli tu velikou věc a oddali se modlitbě i s jinými, kteří byli téhož ducha jako oni. A tehdy zjevil Bůh filosofovi slovanské knihy, a on ihned, sestrojiv písmena a pořídiv překlad, vydal se na cestu na Moravu, vzav s sebou Metoděje…

   A poněvadž se tak zalíbil Bohu a byl jím milován, počal se přibližovati čas, aby přijal odpočinutí od strastí a mzdu za mnohé své námahy. I tázali se ho řkouce: „Koho uznáváš, otče a ctihodný učiteli, mezi svými učedníky za hodna, aby se stal v učení tvým zástupcem?“ Metoděj ukázal jim na jednoho ze svých spolehlivých učedníků, zvaného Gorazd, a pravil: „Tento je muž svobodný a z vaší země, dobře znalý v knihách latinských, pravověrný. Staň se tedy vůle boží a vaše láska, jakož i má!“ Když se na květnou neděli shromáždil všechen lid, vešel Metoděj do chrámu a jsa nemocen, kázal žehnati císaři a knížeti i duchovenstvu, a lidu a řekl: „Opatrujte mne, dítky, do třetího dne.“ Tak se i stalo. Když svítalo na třetí den, řekl naposled: „V ruce tvé, Pane, poroučím svou duši.“ Zesnul v rukách kněží šestý den měsíce dubna v třetí indikci roku šest tisíc tři sta devadesát tři od stvoření světa (6. dubna 885 – I.S.). Učedníci jeho jej uložili do rakve a učinili mu důstojné pocty, smuteční obřady vykonali latinsky, řecky i slovansky a pochovali jej v stoličním chrámu. I přidružili se k otcům svým a patriarchům a prorokům a apoštolům, učitelům a mučedníkům. Lidí pak se sešel nesčíslný zástup, provázeli jej se svícemi, oplakávajíce dobrého učitele a pastýře, mužské pohlaví i ženské, malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i otroci, cizí i tuzemci, nemocní i zdraví, všichni toho, který býval všechněm vším, aby všechny získal.

 

Tato stránka WWW je 52