Dekrety knížete Břetislava

(Z rukopisného kodexu ze 13. století)

 

Husa V.: Naše národní minulost v dokumentech I., Praha 1954, s. 27-28.

 

  „ První tedy můj příkaz k vám budiž nejopravdovější: vaše manželství, která až dosud měli jste jako v nevěstinci a společná jako mezi zvířaty, nechť napříště řídí se kanonickým řádem tak, aby manželka spokojila se jedním mužem a muž jednou ženou, zákonitě před církví provdanou.

   Za druhé, kdyby manželka mužem anebo muž manželkou opovrhl a nesvár mezi nimi dospěl až k roztržce, nechci, aby ten z nich, který by se nechtěl vrátit do dřívějšího svazku zákonitě uzavřeného byl uveden v rabství, nýbrž spíše tísní našeho nezměnitelného příkazu, nechť je to osoba jakákoliv, budiž uvržen do vyhnanství do Uher a nebudiž nikterak dovoleno, aby do země se vracel a se vykoupil, aby nákazou jedné ovce boží stádo ovcí se neposkvrnilo.

   Ta třetí, kdyby panny, vdovy a cizoložnice byly usvědčeny, že ztratily stud a dobré jméno a porodily děti nemanželsky, jest je postihnouti týmž nálezem. Neboť když mají svobodné rozhodování provdati se, proč páchají cizoložství a své plody uměle potracují, což jest nejhorší hřích před Bohem?

   Za čtvrté, kdyby si žena stěžovala, že svým mužem není milována slušně, nýbrž že je uchopována neslušně, budiž mezi nimi uspořádán boží soud před církví a kdo by byl shledán vinným, nechť zaplatí knížeti povinné pokuty.

   Podobně o těch, o nichž se proslýchá, že zabili člověka: arcikněz ať jejich jména napíše správci příslušného hradu a správce ať je obešle k soudu, a kdyby se vzpírali, uvrhne do vězení, ať buď učiní náležité pokání, nebo zapírají-li, vyjde najevo žhavým železem nebo popřísežnou vodou jejich hřích či nevina. Avšak bratrovrahy, otcovrahy, vrahy kněží a osoby upadlé v obvinění z podobných těžkých zločinů ať arcikněz označí hradskému správci nebo knížeti a tito ať je s rukama přikovanýma k trupu vyvrhnou z království, aby postupně a běženecky sdíleli na zemi úděl Kaina.

   Za páté, krčmu, která jest kořen všech špatností, odkud pocházejí krádeže, vraždy, smilstva a všechny špatnosti, kdo zřídí nebo kdo zřízenou za plat převezme: krčmář, jestliže bude postižen, ať je veden do středu tržiště, přivázán ke sloupu a mrskán pruty, jak dlouho by biřic chtěl, avšak jeho věcí ať nezabírá fiskus, ať nepropadají komoře knížecí, nýbrž ať jsou pod zemí pohřbeny, aby se nikdo neposkvrnil napitím tak prokletým. Pijáci pak, kdyby byli postiženi v krčmě,ať nevyjdou z vězení, dokud by nesložili 300 denárů pro knížecí komoru.

   Za šesté, aby o nedělích se nekonaly trhy a o slavných svátcích, jež se slaví v naší zemi hlavně proto, aby o ostatních dnech mohli se oddávati dílu. Kdyby pak někdo ve dnech výše řečených byl přistižen při služebném díle, dílo samo a to, co při díle by se nalezlo, ať vezme arcikněz a viník ať zaplatí do knížecí komory 300 denárů. Podobně s těmi, kdož se toho opováží, dají arciknězi vola, knížeti pak 300 denárů, mrtvý nad to ať je dopraven na křesťanský hřbitov.“

 

Tato stránka WWW je 53