Pravěk – stručný vývoj lidské společnosti, periodizace, neolitická revoluce, Keltové a Germáni na našem území

 

Pravěk - nejdelší a nejstarší úsek v dějinách lidstva, kdy ještě nebylo známo písmo. Za počátek pravěku považujeme přibližný výskyt prvního živočišného předchůdce člověka (asi 3 milióny let před n.l.). Zánik pravěku souvisí se vznikem staroorientálních států a vznikem písma (4. tisíciletí před n.l.), v Evropě ( mimo Řecka a Říma) však až stěhováním národů (4. stol. n.l.)   

- Věda zabývající se výzkumem pravěkého období dějin se nazývá prehistorie, její pomocnou vědou zabývající se hmotnými prameny je archeologie ( „ památky nalezené v zemi“; 18. století); antropologie – věda o původu a vývoji člověka, o vývoji lidských ras; antropogeneze (antropo = řecky člověk; geneze = začátek) je proces vzniku a vývoje člověka v sociální bytost; hominizace – polidštění, proces postupných tělesných a sociálních změn vedoucích ve vývoji primátů k člověku - napřimování postavy, vývoj rukou jako pracovního orgánu, ústup „zvířecího“ vzezření, tvorba hrudníku a pánve, vznik artikulace řeči, vývoj mozku; sapientace - proces rozvoje rozumových schopností, abstraktního myšlení a řeči ve vývoji člověka; navazuje na hominizaci, souvisí s rozvojem organizované lidské společnosti, s rozvojem kultury a výroby; Charles Darwin ( 1809 – 1882) – anglický přírodovědec, cesta kolem světa na lodi Beagle, evoluční teorie ( postupné změny druhů – přirozený výběr organismů – přežije nejsilnější a nejadaptovatelnější druh)

Periodizace pravěku

- problematické, několik možností

podle způsobu obživy - rozděluje pravěk na dvě etapy - v prvním období se předchůdce člověka živil přisvojovacím způsobem, druhé období můžeme nazvat produktivním hospodářstvím, protože člověk se již jen neživil tím, co mu poskytne příroda, ale také tím, co sám vyrobí

podle materiálu, ze kterého se vyráběly nástroje - doba kamenná, dobu bronzová a doba železná; přičemž doba kamenná se dále dělí na paleolit, mezolit, neolit a eneolit; dělení z roku 1836!!

podle technologie, kterou člověk používal – a) přizpůsobení přírodních výtvorů b) štípanou industrii c) na hlazenou a vrtanou industrii.

podle uspořádání společnosti – a) na stádo (tlupu) b)  rodové uspořádání c) rozpad rodové společnosti; přičemž rodové uspořádání se dělí na matriarchát a patriarchát podle vedoucího postavení muže či ženy v rodině

 

Vznik a vývoj člověka a lidské společnosti

- jednotlivé kultury různé představy – náboženské **** vědecké ( Darwin)

- Antropogeneze; hominizace; sapientace;

- Nadříše Eukaryota (Eucaryota) > Říše Živočichové (Animalia) > Podříše Mnohobuněční (Metazoa) > Oddělení Triblastica > Kmen Strunatci (Chordata) > Podkmen Obratlovci (Vertebrata) > Nadtřída Čelistnatci (Gnathostomata) > Třída Savci (Mammalia) > Podtřída Živorodí (Theria) > Nadřád Placentálové (Placenthalia) > Řád Primáti (Primates) > Podřád Vyšší primáti (Anthropoidea) > Nadčeleď Lidoopi a Lidé (Hominoidea) > Čeleď Lidé (Hominidea) > Rod Člověk (Homo) > Druh Člověk rozumný (Homo sapiens) > Poddruh Člověk rozumný vyspělý (Homo sapiens sapiens)

- Čeleď Hominidae obsahuje tři rody - Homo, Australopithecus a Ramapithecus.

- Ramapithecus - Nekontroverznější z našich předchůdců, přesto je i nadále za našeho předka označován. Žil v Africe a v Asii zhruba před 13 miliony let. Zubní oblouk lidského typu, mozkovna 350cm3 , 1 metr vysoký

- Australopithecus - Tento rod se dělí na několik druhů. Jedná se s největší pravděpodobností o slepou vývojovou větev, a pouze u několika druhů se uvažuje jako o možných přímých předchůdcích dnešního člověka. Jako jejich předchůdce a snad první uznávaný předek člověka je druh Ardipithecus ramidus (asi před 4,5 milionu let). Do lidské vývojové větve je řazen A. africanus (140 cm, 45kg, mozkovna asi 500cm3) a v poslední době snad i nově objevený A. garhi. Další druhy: A. afarensis, A. robustus, A. boisei.

- Rod homo - druh homo habilis (člověk zručný). ( vyráběl jednoduché kamenné nástroje, obsah mozku měl asi polovinu dnešního (650 - 800 cm3), měřil asi 120 - 125 cm, vážil 40 kg; postavení palce u nohy, zdokonalení stavby ruky a vyklenuté chodidlo, již menší nadočnicové oblouky; Keňa, Tanzanie); v průběhu vývoje se odlišuje - díky vzpřímené postavě, bipedii (chůze po dvou končetinách), sapientace (zvětšení a zkvalitnění mozku), vývoji ruky jako orgánu práce (vývoj palce v postavení proti ostatním prstům) a také díky změně vzhledu obličeje (ústup zvířecího vzhledu); Mění se brada, nadočnicové oblouky, postavení očí, nosu a zuby.

- Dalším stupněm lidského vývoje je homo erectus (člověk vzpřímený) = opočlověk. Homo erectus žil v letech 2 - 1,5 mil. před n. l. na Jávě, v Africe, v Evropě i v Číně (člověk pekingský - ten měl nejvyvinutější mozek - asi 1000 cm3), měřil asi 160 cm; živil se lovem, sběrem a používal již i ohně a jednoduchých kamenných nástrojů;

- před 350 tisíci lety se objevil Homo sapiens (pračlověk), a to v západní Evropě. Homo sapiens se vyvinul z Homo erectus. Rozlišujeme dva základní druhy Homo sapiens, a to Homo sapiens stenheimensis (žil v době meziledové - 150 tisíc let před n. l.) a Homo sapiens neadertalensis (žil v době ledové - 80 tisíc let před n. l.; naleziště u Düsseldorfu; mohutnější postava, chybí řeč, slepá větev?). Obsah mozku měli v rozsahu 1350 - 1700 cm3, a to především díky boji o přežití (zima, mamuti, jeskyní medvědi). Homo sapiens již pohřbíval mrtvé, měl představu o posmrtném životě; Vyráběl již kombinované nástroje, používal dřevo a kámen, uměl rozdělat i oheň; Nejstarší nálezy u nás jsou u Popradu (Gánovce u Popradu) a v jeskyni Šipka u Štranberka u Přerova;

- Zhruba před 50 - 40 tisíci lety se z Homo sapiens vyvinul člověk dnešního typu, totiž Homo sapiens sapiens (předvěký člověk). Podle naleziště ve francouzském Cro-Magnonu ( v oblasti Dordogne) se lidem typu Homo sapiens sapiens říká také Cromagnonci. Cromagnonci byli lovci mamutů, žili v tlupách o 30ti lidech, mluvili i mysleli, používali oštěpy, kopí a kyje. „Štípaná industrie.“ Provozovali též umění (vyráběli sošky, malovali jeskynní obrazy). Z nejznámějších jeskyní, které obývali Homo sapiens sapiens uveďme například jeskyni Lascaux nebo jeskyni Altamiru. Umění provozovali též vyrýváním do kostí nebo do kamene, vyráběli figurky venuší (symbol plodnosti), žena zobrazována jako udržovatelka rodu (nejznámější venuše: Věstonická, Willedorfská). Homo sapiens sapiens již pěstovali kult mrtvých, do hrobů dávali milodary (šperky, zbraně).

- Asi před 40 tisíci lety začalo též osidlování Ameriky, které skončilo před 10 tisíci lety.

 

Přírodní podmínky v pravěku

- V průběhu pravěku se vystřídaly čtyři doby ledové (glaciály) a tři doby meziledové (interglaciály).

- době ledové došlo k posunu skandinávského ledovce na jih, severní Evropu tvořila bílá pustina; až 30% rozlohy pevniny tvořil ledovec; došlo k prudkému poklesu teplot, chladnomilná fauna a flóra tundry, tajgy a stepi (z fauny např. medvědi, mamuti, nosorožci, sobi) se posunula daleko na jih; na území ČR o 10 – 12 stupňů nižší teplota než dnes - tundra

- v době meziledové ledovec ustoupil, oteplilo se, narostl lesní porost, vyvinula se divoká zvěř, jeleni, srny, koně, sloni, tygr, lev, opice; vysychání oblastí; teploty podobné jako dnes

 

Dějiny pravěku
DOBA KAMENNÁ
Paleolit (2,5 mil. - 10 tis. před n. l.) (řecky palailos = starý; lithos = kámen)

Paleolit dělíme na čtyři období. V nejstarším paleolitu (2,5 mil. - 600 tis. před n. l.) lidé používali první kamenné nástroje, uzpůsobovali si je štípáním nebo otloukáním. Ve starém paleolitu (600 - 250 tis. let před n. l.) již používali štípané kamenné nástroje a pěstní klín. Ve středním paleolitu (250 - 40 tis. let před n. l.) zde žila chladnomilná mamutová fauna, lidé používali specializované kamenné nástroje jako nože nebo škrabadla, zpracovávali kůži, kosti a dřevo. V mladém nebo pozdním paleolitu (40 - 10 tis. let před n. l.) zde již žil homo sapiens sapiens, který vedle specializovaných kamenných nástrojů používal kostěné čepelové techniky, lovil koně, bizony i mamuty, zabýval se jeskynními malbami a vyráběním ozdobných předmětů. V tomto období člověk již dokonce stavěl první obytné stavby.

 

Mezolit (10 000 – 9 000 ( 7 000) před n. l.) (řecky mesos = střední)

Mezolit je obdobím geologické přítomnosti (mladší čtvrtohory), je to doba poledová, z Evropy ustupují ledovce, dochází ke změně klimatu, vymizejí velká zvířata, obživu zajišťuje lov drobné zvěře (pomocí luků a šípů). Člověk v této době již používal drobné kombinované nářadí. Lovil též ryby za pomocí harpun a udic (přisvojovací hospodářství).

 

Neolit (mladší Doba kamenná) ( 9 000 – 5 000 (3 500) let před n. l.) (řecky neos = mladý)

V neolitu přisvojovací hospodářství přechází v produktivní hospodářství - v zemědělství dochází k první společenské dělbě práce ( k přirozené dělbě práce mezi mužem a ženou, mladými a starými). Dochází zde k neolitické revoluci. Základem obživy se stává zemědělství, lidé provádí žďáření lesů (přeměňují lesy v pole). Zemědělci již kypří půdu rýčem a motykou; dochází k domestikaci zvířat, výrobě keramiky; Podstatu světa si lidé vysvětlovali v náboženství. Přírodní jevy vysvětlovali působením nadpřirozených sil, docházelo k personifikaci bohů. V umění se objevovaly sošky žen, ozdobné nádobí, zdobení nádob rytím spirál (volut) - odsud volutová keramika. Podle výzdoby nádob se určují archeologické kultury (také podle způsobu pohřbívání).

           Oteplení kolem 10 000 př.n.l.

 

 


           Vysychání některých oblastí, kde žili lovci, odchod části zvěře k severu

                                                                                                   

        

           Postup lovců za zvěří                                          domestikace, pěstování plodin

                                                                                              

 

      Rozšíření lidí do dalších oblastí                             stálá sídla              úprava jídla vařením

                                                                                                                     

 

            Stavba domů            potřeba nádob

 

Důsledky neolitické revoluce:

1) Mění se způsob života v usedlý způsob života, lidé si staví trvalá obydlí, začínají zakládat vesnice, začínají s řemeslnou výrobou v hrnčířství (výroba nádob z válečků („hadů“)), v tkalcovství (látky, oděvy), začínají s výrobou dokonalejších nástrojů ( hlazené, vrtané, kombinované). Zemědělci již obdělávají pole, používají motyky, srpy, mlýnky na obilí.

2) Lidé osidlují oblasti s příznivými klimatickými podmínkami. Usazují se v na náhorních plošinách a v podhůří v přední Asii, postupně se šíří do povodí velkých řek (Eufrat, Tigris, Nil, Indus) a k pobřeží moře.

3) Upevnilo se rodové zřízení (matriarchát). Rozhodující postavení v rodině měla matka jako zachovatelka rodu, rostl počet obyvatel, postupně osazovali území. Vznikali nové vesnice, domy v nich stavěné byly asi 5 m široké a 40 m dlouhé. Když byla vesnice přelidněná, tak část lidí odešla a založila novou vesnici.

4) 1. dělba práce – přirozená – muž ( práce na poli; stavba domu; práce v lese – žďáření; výroba keramiky; lov; chov dobytka)********žena ( péče o děti; příprava stravy; tkaní; šití; práce na poli; péče o dům a hospodářství)

Umění - neolitické kultury - lid s keramikou volutovou ( lineární ) - ryté spirálové ozdoby ( u nás bylany u Kutné Hory ) - od konce 6. tisíc. př.n.l. až 5 tisíc. př.n.l. , u nás to byli první zemědělci. Dále lid s keramikou vypíchanou, která navazuje na lineární keramiku, místo čar dělají vpichy ( od konce 5.tisíc.př.n.l. - 4.tisíc. př.n.l. , Praha - Šárka). Lid s keramikou lengyelskou - ( lendělskou ) - tzv. malovanou, u nás v průběhu 4. tisíc. př.n.l.


Eneolit ( 5 000 – 3 500 ( 3500 – 2000 Evropa) let před n. l.)

V eneolitu se rozvíjí zemědělství, používá se dřevěné oradlo tažené dobytkem, hlazená a vrtaná industrie. Rozvíjí se textil, hrnčířství a hornictví. Dochází k rozvoji obchodu (směnný charakter), a to především dálkového obchodu (obchod s jantarem, mědí, solí, kožešinami, obilím a dobytkem). Změny prožívá též společnost, a to růstem významu muže, zavedením patriarchátu a vznikem samostatných rodin; 2. dělba práce – společenská – a) muž zemědělec ( stejná činnost jako v neolitu – nově – orba hákem, stavba vozů a opevněných osad); b) muž řemeslník ( těžba surovin, zpracování surovin, obchod, výroba nádob)

- Na předním východě se toto období nazývá chalkolit (doba měděná) - souvisí s objevem kovů a následně metalurgie

- pestrost kultur - kultura nálevkovitých pohárů - 4. tisíc. př.n.l. ( od Nizozemí až po Ukrajinu ) - nálevkovitě se rozvírající hrdla pohárů, orba hákem, počátky metalurgie.

- kultura kanelované keramiky - 4. tisíc. př.nl. ( na Moravě, Slovensko, Rakousko )- hl. zdobný prvek - kanelura

( žlábkování ),pohřby a diferenciace společnosti, znalost vozu.

- kultura šňůrové keramiky - 3. tisíc. př.n.l. - z vých Evropy indoevropské kmeny, na hrdle nádob otiskli kroucenou šňůrku. kultura zvoncových pohárů - 3. tisíc. př.n.l. - kultura bojovných kočovných lukostřelců, nádoby vypadaly jako obrácené zvony bývaly červené s bílým dekorem, bohatě zdobené.


DOBA BRONZOVÁ ( 3 500 – 2 000 ( 2300 – 1 000 Evropa) před n. l.)

- objevení bronzu (měď + cín) » kovolitectví – bronzové nástroje - dochází ke zlomu ve vývoji pravěku, začíná se používat místo kamene bronzu, především díky snadné tavitelnosti bronzu.

- specializace jednotlivých řemesel (kovolitectví, kovotepectví, hrnčířství, textilní výroba, hornictví …), prohloubení majetkových a sociálních nerovností

- kultury u nás

1)   únětická 1800 – 1500 př. Kr. (na Slovensku je to Maďarovská) – v úrodných nížinách – zemědělství a chov dobytka, zbraně a nástroje (bronz), tkaní, vyspělá keramika, sklady výrobků, směnný obchod; rozšíření – Únětice u Prahy, Maďarovce u Levice

2)   mohylová 1500 – 1300 př. Kr. – přichází z Podunají, osídlují hornatější krajinu; pastevci, budování mohyl nad hroby, nové zbraně (bronz. meče, dýky …)

3)   popelnicových polí 1200 – 700 př. Kr. – přišli ze severu (okolí Lužice); žárové pohřbívání, popel ukládání do popelnic (ker.nádoby) a poté na posvátná pole; rozvinuté zemědělství, osídlena především říční údolí, vznik opevněných hradišť (většina vesnic dosud neopevněna); industrie – srpy, sekyry, dláta, meče, kopí, přilby, bronzové nádoby, šperky; kmeny se stmelují, vznik větších sociál. nerovností

 

DOBA ŽELEZNÁ (2 000 – 500 ( 1000 – 0 n.l. před n. l.)

- objevena železná ruda, začalo se zpracovávat železo, čímž došlo k základní změně ve vývoji společnosti a především k jeho urychlení, což vedlo k rozkladu rodové společnosti. Častá naleziště železné rudy umožňovala vyrábět ze železa více výrobků (hlavně dokonalejší a odolnější nástroje).

- Tak tedy dochází ke vzniku přebytku, a zároveň s tím ke směně, majetkovým rozdílům a k rozdělení společnosti na majetná a nemajetné, mocné a nevlivné.
- Dobu železnou členíme na starší a mladší. Starší doba železná se nazývá halštatská ( 700 – 400 př.n.l. - podle pohřebiště v Hallstadtu v Rakousku u Salzburgu), zatímco mladší ( 4. stol. před n. l. - přelom letopočtu) nazýváme laténským obdobím (podle archeologického naleziště La Téne ve Švýcarsku).

- Keltové – též Galové; indoevopského původu; pravlast asi v Alpách či Francii ( Galii), desítky různých kmenů ( Helvéti, Belgové, Britové, Bójové) – snad kolem 60, ovládli oblast Střední a Západní Evropy - útočili na oblasti římského impéria; v Čechách Bójové, na Moravě Volkové ( Tektoságové ), na Slovensku  Kotinové  - podmanili si původní zemědělské obyvatelstvo, znali již hrnčířský kruh i sklo; keramiku polévali emailem, z železa vyráběli radlice, kosy, kruhové mlýnky na obilí; používání vozů; používali dokonce i peníze  - zlaté stratéry, duhovky; rýžování zlata na Otavě; náboženství – přírodní, Druidové, posvátná moc jmelí, svatyně, věštba z vnitřností; budovali opevněná hradiště (oppida); zajímavý způsob boje; rovnoprávné postavení ženy; Vercingetorix – nejznámější Gal – boje proti Caesarovi; Keltské výtvarné umění se soustředilo na umělecké řemeslo (náramky, nákrčníky, nánožníky, spony, opasky, pochvy mečů, zrcadla, ale i mince), využívající různé techniky ( filigrán (zlatnická technika užívající různě splétané jemné stříbrné nebo zlaté drátky (např. hladké, zrněné) ve volných tvarech nebo letované na podklad), granulace (zlatnická technika užívající k dekorativnímu krytí ploch drobounká zrnka zlata nebo stříbra, která jsou natavena na homogenní podklad), tepání, vybíjení), suroviny a hmoty (kovy, korál, sklo, email, jantar). Hlavními prvky jsou esovité linie, stylizované zvířecí a lidské masky, palmety, úponky aj. Monumentální výtvory (sochy, hlavy z kamene a ze dřeva) jsou vzácné. Prvky keltského výtvarného umění dlouho přežívaly na britských ostrovech; Bójové(Bohémi) - naší zemi se říkalo Boiohaemum ( latinsky Bohemia, německy Böhmen; první písemnou zprávu o historicky známých obyvatelích Čech napsal římský geografik a historik Strabón);

- Oppidum -  středisko kultu, správy, řemesel, zemědělství a obchodu; až 170 - 270 ha; na strategickém místě; jednotlivé části odděleny valy; několik tisíc obyvatel, vstupní brány, zásobování vodou, síť ulic; nejznámější jsou Závist u Prahy (u Zbraslavi); Stradonice u Berouna; Třísov u Českého Krumlova; Staré Hradisko u Prostějova

- u nás zachováno několik názvů od Keltů – např., Labe ( Albis) a Jizera ( Isara), Otava ( Atava)

 

Další periodizace – Doba římská ( 0 – 400 n.l.); Doba stěhování národů (4. – 6. století)

- Na přelomu prvního století před n. l. dochází k postupnému zániku keltské kultury společně s přesunem germánských kmenů, kteří na naše území přicházejí v prvním století n. l. - V Čechách se usidlují Markomané, na Slovensku Kvádové.

- Germáni – indoevropské kmeny, původem ze severu Evropy; zpočátku rodová občina, později silné kmenové svazy ( Frankové, Sasové, Durynkové, Langobardi, Vandalové, Gótové, Suebové) » 3 velké skupiny – severní, východní, západní; válečnická vrstva s mocnými náčelníky – boje mezi sebou, později proti Římu; převážně zemědělství a pastevectví, orba jen dřevěným hákem, hnojení polí; v umělecké dovednosti ovlivněni Kelty, znali mince , ale nerazili je; žili ve vesnicích s poměrně malými příbytky ( 4 * 5 m ), hliněné stěny, dřevěné trámy, společné bydlení s dobytkem ( oddělen jen dřevěnou příčkou ); písmo o 24 znacích (posvátné runy); zvyklí na těžký život a podmínky

- Markomani  - germánský kmen patřící ke kmenovému svazu Suebů;  před zač. n. l. se pod vedením krále Marobuda přestěhovali z oblasti v okolí řeky Mohanu do Čech, kde vybudovali silný státní útvar, který si podrobil i další germánské kmeny a vedl války s římským impériem; v 5. stol. z Čech odešli a usadili se v Bavorsku.

- Marobud ( smrt asi 36 n.l.)– v mládí jako rukojmí v Římě – získal vzdělání a vojenské dovednosti; po návratu sjednotil kmeny – silná armáda – kmenový svaz – boje proti Římu – nejmocnější germánský útvar; odpor části Germánů ( Arminius) – roku 19 n.l. Marobud prchá zpět k Římanům

- Markomanské války - Markomanské války – boje v letech 171 (166) – 180 n.l. – boje Markomanů s Římem, odraženi Marcem Aureliem ( předsunuté římské hranice s legiemi na – Limes romanum); boje na jižní Moravě a Slovensku; nápis na skále pod trenčínským hradem; ležení u Olomouce

- stěhování národů 4. – 6. stol. – po vpádu Hunů z V. Asie do Evropy až k Rýnu – poč. 5. stol. (375 překročili Don) - 451 n.l. porážka Hunů Franky na Katalaunských polích » zastavení, říše Hunů rozpad po smrti Attily („bič boží“) r. 453

- v 6. století první barbarské říše ( Francká říše) a příchod Slovanů do Stř. a JV Evropy (dříve mezi Odrou a Dněstrem)

- rozpad rodové společnosti, konec vývoje starověkých civilizací a počátek středověku

 

Tato stránka WWW je 1