Jan Hus – význam a dílo; České království za vlády Václava IV.

 

 

Hus Jan

(asi 1371  Husinec u Prachatic -  upálen 6. 7. 1415  Kostnice, Německo)

Český teolog, filozof, univerzitní mistr a reformátor katolické církve.

Narodil se v Husinci a v nedalekých Prachaticích získal, před odchodem do Prahy, základní vzdělání. V hlavním městě království se ocitl kolem roku 1390 jako poměrně chudý, ale velmi nadaný student. V roce 1393 získal titul bakaláře svobodného umění, o tři roky později se stal mistrem artistické fakulty a o další dva roky později začal na stejné fakultě přednášet. V roce 1404 získal titul bakaláře teologie. Jeho pedagogická činnost vyvrcholila roku 1402, kdy byl jmenován děkanem artistické fakulty a posléze (1409 - 1410) rektorem celé Karlovy univerzity.

Na přelomu let 1400 – 1401 byl vysvěcen na kněze. Kariéru kazatele zahájil v kostele sv. Martina na Starém Městě pražském. Od roku 1402  kázal  v Betlémské kapli s kapacitou pro 3000 osob. Husova popularita se šířila i za branami hlavního města.

Kritizoval v prvé řadě církev za její touhu po světské moci, za mravní úpadek, za praktiky, jakých užívala, i za velké obohacování vysokých církevních představitelů. Ale kritika mířila i na další nešvary středověké společnosti. Jeho myšlenky se opíraly o názory oxfordského reformisty Viklefa, s jehož učením se seznámil již při studiích na univerzitě.

Našel obhájce mezi českou a moravskou šlechtou, ochranou ruku nad ním držel po dlouhá léta i král Václav IV. Zpočátku musel bojovat o své a Viklefovy postoje na půdě univerzity, kde se dostal s německými mistry do několika sporů. Zlomem se stalo vydání Dekretu kutnohorského roku 1409, po kterém následoval hromadný odchod německy mluvících mistrů a žáků. To již měl ale proti sobě dalšího silného protivníka, pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburka. Ten sice Husa až do roku 1408 podporoval, pak ale na nátlak papeže výrazně pozměnil stanovisko. Vzájemný spor vyvrcholil v roce 1410, kdy pražský arcibiskup uvalil na Husa klatbu. Nakonec proti sobě Hus popudil i samotného krále Václava IV., když v roce 1412 stál v čele lidových bouří proti prodávání odpustků. Ještě téhož roku byla na něj uvalena církevním soudem těžká klatba a musel opustit Prahu.

Útočiště našel nejprve na Žatecku a později v jižních Čechách na Kozím Hrádku a Sezimovoústecku a nedaleko Rakovníka na hradě Krakovec. Ve vyhnanství se věnoval kázání a psaní knih.

Na podzim roku 1414 ho na Krakovci zastihlo pozvání na ekumenický koncil do Kostnice, kde měl obhajovat reformní učení. Spolu s pozváním na koncil obdržel od krále Zikmunda Lucemburského ochranný glejt, a tak počátkem listopadu téhož roku dorazil s malým průvodem asi 30 jezdců do Kostnice. Nejprve pobýval v domě paní Fidy v ulici sv. Pavla. Necelý měsíc po příjezdu byl zatčen a až do smrti vězněn. Proces se odehrával v Biskupském dómu a byl až příliš jednostranný, s jediným cílem - odsoudit kacíře. Bylo mu povoleno slyšení před koncilem. Namísto učené pře o základech reformy však měl jen odvolat své učení. Jednotlivá Husova vystoupení jsou doložena v kronice kostnického koncilu od Ulricha z Richenthalu, průběh procesu i v zápiscích Petra z Mladoňovic. Protože Hus názory neodvolal, byl 6. července 1415 v Kostnici upálen. Jeho ostatky byly hozeny do řeky Rýna.

Nebyl však jen náboženský reformátor, ale také filozof (ve středověkém sporu o univerzálie stál na straně realistů) a mimo jiné propagátor českého jazyka (například pomohl zjednodušit český pravopis zavedením diakritických znamének).

K nejvýznamnějším dílům náleží například sbírka kázání  Postila, Traktát o hříchu, O církvi, Knížky o svatokupectví, O šesti bludech, Obrana Viklefova spisu „ De trinutate“, sbírka kázání Sermones in Bethlem, překlad Viklefova spisu „ De universalibus“, Dcerka aneb O poznání cesty pravé k spasení,  soubor latinsky psaných disputací na různá témata nazvaný Quodlibet, latinsky psaná Rozprava o odpustcích  a Proti papežské bule, nebo česky psaná díla Výklad Viery, Desatera a  Páteře.

 

 

 

29.11. 1378 – Zemřel český král a římský císař Karel IV. Nad královou rakví řečnil i Vojtěch Raňkův z Ježova, známý český teolog, učenec a předchůdce reformního hnutí, který vůbec poprvé nazval Karla IV.  „ pater patriae“ – otec vlasti. O den později se vlády ujal sedmnáctiletý Karlův syn Václav IV.

1378 – Ve Florencii proběhlo mohutné povstání řemeslníků a chudiny nazývané Ciompi ( název pro chudinu pracující jako námezdní pracovní síla v soukenictví). V požadavcích chudiny se objevily chiliastické myšlenky, především požadavek na zrovnoprávnění všech obyvatel města. Povstání bylo potlačeno.

1380 - V létě zasáhla téměř celé Čechy silná morová epidemie, při které zemřelo až 15% obyvatel českého království. Morové rány se opakovaly i v následujících desetiletích, i když již jen lokálně.

1381 – Do Prahy natrvalo přesídlil Tomáš Štítný ze Štítného, významný český teologický a filozofický myslitel. Výrazně přispěl k rozvoji českého reformního myšlení.

10.5. 1381 – Viklef zveřejnil  své Confessio (Vyznání), v němž hájil své názory na církevní dogmata, týkající se svátosti oltářní (eucharistie). Viklefovy teze byly již předtím odsouzeny jako bludné, ovlivnily však silně myšlení Jana Husa.

1381, konec května  – V Anglii vypuklo mohutné selské povstání, vedené Watem Tylerem. Ačkoliv se Viklef k němu stavěl negativně, byl osočován z jeho podnícení. Proto musel o rok později opustit Oxford a dožít v ústraní.

19. 1 . 1382 - V Londýně se konala svatba české princezny Anny (dcery Karla IV.) s anglickým králem Richardem II.. Sňatek velmi napomohl k dočasnému rozvoji kulturních styků mezi oběma státy a tím i k šíření Viklefova učení v českých zemích.

1382 – Do Prahy se vrátil ze studií Matěj z Janova, český teolog, učenec a reformní kazatel. Kazatelským působením silně ovlivnil narůstající reformní trend v českém prostředí.

1388 – Anglický král Richard II. zakázal šíření Viklefových děl a myšlenek, Viklefovy spisy nesměl nikdo vlastnit ani opisovat.

1390 – Předpokládaný rok narození Petra Chelčického, českého myslitele a reformátora, jehož myšlenky se staly základem učení Jednoty bratrské.

24.5. 1391 – Byla Založena Betlémská kaple především díky úsilí dvořana krále Václava IV. Hanuše z  Mülheimu a staroměstského měšťana Kříže. Stavba trvala až do roku 1394.

27.6. 1391 - Potvrzení založení Betlémské kaple, které podepsal pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Zároveň schválil nadání pro české kazatele v tomto objektu.

1397 – V Praze byly doloženy první opisy Viklefových knih.

14.2. 1402 - Jan Hus začal kázat v Betlémské kapli, kde s přestávkami působil až do roku 1412.

28.5. 1403 - Odsouzení  článků z Viklefových spisů pražskou univerzitou. Z rozšiřování byli obžalováni Jan Hus a Jeroným Pražský, hlavně z popudu mistrů tří nečeských národů na univerzitě. První veřejný projev náboženských a sociálních rozporů v zemi a na univerzitě.

1408 – Titul mistr svobodných umění získal na pražské univerzitě Jan z Jesenice, nejznámější a nejvýznamnější husitský právník. Zastupoval například několikrát i Jan Husa.

28.5. 1408 - Opětovné odsouzení 45. Viklefových článků univerzitou. Tentokrát se ale ostře ozval Hus se svými stoupenci.

18.1. 1409 -  Král Václavem IV. vydal Dekret Kutnohorský. Dekret zásadním způsobem měnil poměr hlasů na pražské univerzitě. Český národ obdržel tři a příslušníci cizích národů ( saský, polský a bavorský) dohromady pouze jediný hlas.

1409 - Odchod mnoha nečeských členů z pražské univerzity. Ti zahájili v okolních zemích protiviklefovskou a protihusitskou kampaň. Exodus zahrnoval pravděpodobně 700 - 800 cizích mistrů a studentů.

1409 – Založení univerzity v Lipsku. Především sem směřovali cizí studenti a profesoři z Prahy.

20.12. 1409 – Byl vyhlášen zákaz kázání v soukromých kaplích v Čechách. Nařízení vydal papež Alexander V., zvolený koncilem v Pise, na žádost pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburka. Záměrem bylo znemožnit Husovi kazatelskou činnost v Betlémské kapli. Příkaz však Hus a jeho stoupenci neuposlechli a kázali v kaplích dál.

16.6. 1410 – Vybídnutí odevzdat všechny Viklefovy a podobné knihy, které vlastnili a často přímo opisovali příslušníci české reformní strany. Vydal jej arcibiskup pražský Zbyněk Zajíc z Házmburka. Samotné spálení knih následovalo v arcibiskupském paláci o měsíc později.

18.7. 1410 - Pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka vyhlásil klatbu na Jana Husa.

8. 9. 1410 – John Oldcastle lord z Cobhamu, vůdce hnutí lollardů (Viklefových žáků a následovníků), napsal list českým příznivcům Jana Husa, v němž je vyzýval k podpoře pražského reformátora a jeho zápasu s katolickou církví. O rok později adresoval podobný list i samotném králi Václavu IV.

22.5. 1412 – Uskutečnilo se veřejné vyhlášení prodeje odpustků v Čechách ve prospěch papežského stolce Jana XXIII.. Papež potřeboval peníze pro křížovou výpravu proti neapolskému králi Ladislavovi.

17.6.1412 - Jan Hus vystoupil na půdě univerzity proti příchodu papežských prodavačů odpustků do Prahy. Tím si proti sobě popudil svého dosavadního zastánce krále Václava IV. Na podporu Husa se zvedly bouře v Praze i jinde v Čechách.

11.7. 1412 – Byla vykonána poprava tří mladých řemeslnických tovaryšů Jana, Martina a Staška účastnících se lidových bouří v Praze proti prodávání odpustků. Nařízení k popravě vydali staroměstští konšelé. Král Václav IV. tiše souhlasil, a to za protestu Husových stoupenců i samotného mistra Jana.

1412 - 1419 - Docházelo k revolučním nepokojům ve městech Čech, Moravy a Slezska ( například České Budějovice, Sezimovo Ústí, Písek, Jihlava, Brno, Olomouc, Opava, Domažlice, Klatovy, Plzeň, Příbram, Beroun, Žatec, Louny, Praha, Kutná Hora, Nový Bydžov, Hradec Králové).

Červenec 1412 – Církevní tribunál uvalil zostřenou klatbu nad Janem Husem, mimo jiné měl být nad místem Husova pobytu vyhlášen interdikt. V Praze byla vyhlášena 18.10. 1412. Jan Hus reagoval odvoláním se ke Kristu.

1413 – Papež Jan XXIII. vyhlásil na základě výroků synod v Oxfordu a Londýně z roku 1410 zákaz vlastnictví, šíření nebo studia Viklefova díla pro celou křesťanskou církev.

Jaro a podzim 1413 - Jan Hus pobýval na Kozím Hrádku, patřící pánům Janovi a Ctiborovi z Kozího. Dopsal zde například českou Postilu nebo knihu O církvi. Pro své příznivce kázal pod širým nebem u hrádku i v nedalekém okolí ( Sezimovo Ústí, Soběslav, Choustník a jinde).

Květen až červen 1414 - Jan Hus pobýval na pozvání majitelky Anny z Mochova v Sezimově Ústí. I zde pokračoval v kazatelské a spisovatelské aktivitě ( například dokončuje dokončil spis „ O hřieše“).

Červenec - říjen 1414 - Jan Hus působil na Rakovnicku na hradu Krakovec, kde pobýval na pozvání Jindřicha Lefla z Lažan na hradu Krakovec. Navázal zde na předešlou činnost na Táborsku.

18.10. 1414 - Jan Hus obdržel od římského krále Zikmunda glejt na bezpečnou cestu do Kostnice a zpět.

3.11. 1414 - Jan Hus dorazil bezpečně do Kostnice.

5.11. 1414 - 22.4. 1418 – Zasedal koncil v Kostnici. Měl vyřešit rozkol v církvi a provést nezbytné reformy, což se po čtyřech letech jednání s úspěchem povedlo. Bylo ukončeno několikaleté papežské schisma a učiněn významný krok k obnovení řádu v západním křesťanstvu. Svolání a výsledek koncilu znamenal představoval značný politický úspěch Zikmunda Lucemburského.

listopad 1414 - Mistr Jakoubek ze Stříbra, český teolog a přední Husův spolubojovník, začal v Praze podávat pod obojí způsobou. K tomuto kroku jej přivedly myšlenky Mikuláše z Drážďan, a zjištění, že podávání svátosti oltářní pod obojí způsobou světským osobám, bylo v katolické církvi zrušeno teprve před několika staletími.

28.11. 1414 – Papež Jan XXIII. uvalil na Husa provizorní vazbu. Jan Hus byl až do konce procesu jen vězněn v budově někdejšího dominikánského kláštera.

Poč. ledna 1415 – Proběhla intervence devíti předních pánů a úředníků Moravského markrabství žádající Zikmunda Lucemburského, aby zjednal nápravu v otázce Husova uvěznění.

4.4. 1415 -  Příjezd Jeronýma Pražského na kostnický koncil, kde chtěl podpořit přítele Jana Husa. Při zpáteční cestě byl na hranicích u Hirschau poznán a poslán zpět do Kostnice, kde byl uvězněn.

4.5. 1415 –  Zvláštní komise koncilu odsoudila 45 Viklefových bludných článků a jejich autor byl prohlášen za kacíře. Viklefovo tělo mělo být dodatečně upáleno na hranici, k čemuž skutečně došlo, ale až roku 1428.

12.5. 1415 - Zikmundovi Lucemburskému byla zaslána listina od 250 českých a moravských pánů. Žádali v ní krále, aby osvobodil Jana Husa z vězení, sjednal mu slyšení a bezpečný návrat do Čech.

6.7. 1415 - Mistr Jan Hus byl upálen v Kostnici. Jeho ostatky byly rozptýleny do řeky Rýna.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tato stránka WWW je 19