České království po smrti Jana Husa a Husitské války – 1420 - 1436

 

6.7. 1415 - Mistr Jan Hus upálen v Kostnici. Jeho ostatky byly rozptýleny do řeky Rýna.

2.9. 1415 –Tzv. Stížný list, v němž se 452 příslušníků české a moravské šlechty  připojilo k protestu proti upálení Jana Husa. Aby se vešly pečeti všech šlechticů bylo vyhotoveno 8 exemplářů. Dochoval se však jen jediný exemplář uložený na univerzitě v Edinburgu.

5.9. 1415 – Zveřejněna vyhláška vikářů pražského arcibiskupství zakazující pod trestem exkomunikace přijímání laiků pod obojí způsobou.

5.9. 1415 – Husitská šlechta ustanovila vlastní branný svaz zaměřený  proti útokům katolické strany. Spojenectví bylo smluveno na dobu šesti let.

11.9. 1415 - Pražská univerzita vydala osvědčení o Husově bezúhonném životě a pověsti. Přihlásila se tak k Husově odkazu a učinila důležitý krok k rozchodu s odpůrci husitství.

1.10. 1415 - Na sjezdu katolické šlechty v Českém Brodě byl vytvořen podobný svaz jako měla husitská šlechta. Do svých řad přijali nejvyššího českého vládce, krále Václava IV., jehož souhlas byl ale jen formální záležitostí.

poč. listopadu 1415 – Byl proveden tzv. Dušičkový převrat v Praze. Pražané obsadili kostely a fary a požadovali laické přijímání z kalicha v reakci na vyhlášení interdiktu nad Prahou kostnickým koncilem.

30.5. 1416 - V Kostnici byl upálen i mistr Jeroným Pražský, reformní myslitel a Husův přítel.

1417 – 1418 -  V Sezimově Ústí se postupně utvářela nejstarší husitská obec, která byla tiše trpěna spolumajitelkou města Annou z Mochova. K radikálním kališnickým kazatelům z ústecké kolonie se přidávali kněží  z blízkého i dalekého okolí ( např. Jan z Jičína, Václav Koranda, Petr Hromádka, Ambrož, Jan Čapek aj.).

1417 – 1418 – Gradoval tzv. zápas o fary  - soupeření mezi kališnickými a katolickými knězi o fary, a tím pádem i o vliv na poddaný lid. Povětšinou na panstvích katolické šlechty byli utrakvističtí knězi vyháněni, na pozemcích kališnické šlechty tomu bylo naopak.

10.1. 1417 – Arcibiskup Konrád z Vechty vyhlásil závaznost dekretu proti utrakvismu z kostnického koncilu.

25.1. 1417 - Mistři pražského vysokého učení vystoupili proti všem stoupencům radikálního proudu, hlavně proti vlivu a myšlenkám Valdenských.

6.3. 1417 – Šlechtic Čeněk z Vartenberka unesl na Lipnici světícího biskupa Heřmana z Mindelheimu a donutil ho vysvětit první utrakvistické kněze.

10.3. 1417 – Uskutečnilo se vyhlášení deklarace pražské univerzity o přijímání pod obojí světskými osobami, což znamenalo její definitivní rozchod s katolickou církví.

22.4. 1418 - Římský král Zikmund Lucemburský dostal zplnomocnění od papeže Martina V. postupovat proti husitům všemi možnými prostředky.

1419 –V Čechách a na Moravě se zesílilo konání poutí na hory, které byly organizovány na podkladě novozákonních  biblických textů. Požadavky na poutích měly proticírkevní ráz, ale i sociální podtext. Mezi nejznámější shromaždiště patřily Tábor ( vrch Burkovák - u Nemějic na Bechyňsku), Beránek na Mladovožicku, vrch Bradle u Kamenice nad Lipou, Bzí hora ( u Blovic), Zelená ( Olivetská) hora u Pomuku, Oreb u Třebechovic či Tábor u Lomnice nad Popelkou.

6.7. 1419 - Na Nové Město pražské byla dosazena nová městská rada samotným králem Václavem IV., jenž zahájila tvrdé protireformní tažení.

22. 7. 1419 – Byla vykonána pouť na horu Tábor ( vrch Burkovák u Bechyně), patrně největší shromáždění lidu před vypuknutím husitské revoluce. Údajně se jí zúčastnil mnohatisícový dav.

30.7. 1419 – Proběhla první pražská defenestrace. Radikální kněz Jan Želivský s davem svých pražských stoupenců ( pomoc z venkova byla nerealizovatelná, protože právě probíhaly žně) vtrhl na novoměstskou radnici, kde chtěl osvobodit zajaté spolubojovníky. Bezprostředním impulsem k následnému násilí se patrně stalo zneuctění monstrance demonstrantů ze strany konšelů. Výsledkem bylo svržení novoměstských radních z  oken tamní radnice. Celkem 10 konšelů zemřelo po vyhozením z okna, 11. skonal na mučidlech.

16.8. 1419 - Nečekaně zemřel český král Václav IV. Lucemburský.

30.9. 1419 – Uskutečnilo se shromáždění příznivců husitství na Křížkách (Křížky), jižně od Prahy ( nedaleko Ládví). Kněz Václav Koranda zde formuloval bojový husitský program. Snad poprvé se veřejně  uvažovalo o zřízení boží republiky a o volbě vlastního biskupa. Manifestující dav se odebral do Prahy.

6.10. 1419 - Staré Město pražské se připojilo k jednotě uzavřené mezi královnou – vdovou Žofií a částí šlechticů a církevních hodnostářů. Úmluva zaručovala podporu vládě královny Žofie, přitom ale ponechávala podobojím dosavadní práva. Na jejím základě opustili venkovští husité Prahu. Počátkem listopadu se ale měli v Praze sejít znovu.

25.10. 1419 – Pod nátlakem husitů kapitulovala vyšehradská posádka. Jednání za kališníky vedli především Jan Žižka a Mikuláš z Husi.

4.11. 1419 – Střet u Živohošti – první výraznější ozbrojená srážka husitské revoluce. Houf jihočeských husitů  se střetl se sbory Petra ze Šternberka a jiných antikališnických šlechticů ( např. Albrecht z Koldic, Hynek Ptáček z Pirkštejna aj.). Ačkoliv vyrazila na pomoc bratřím početná skupina západočeských husitů, značná část převážně sezimovoústeckých husitů ( asi třetina) padla nebo byla zajata. Ti byli později odvlečeni do Kutné Hory, kde byli svrháváni do šachet. 

13.11. 1419 – Byl ratifikován mír mezi pražskými městy a katolickou jednotou kolem královny Žofie, platný do 24.4. 1420. Dohoda předurčila definitivní odchod vesnických husitů z Prahy. Část kališníků odtáhla  z hlavního města do Plzně (na protest proti příměří mezi Prahou a Zikmundem Lucemburským.) Mezi nimi byli například vojevůdci Jan Žižka, Břeněk Švihovský, Chval s Machovic či kazatel V. Koranda.

Listopad 1419 – Oldřich z Ústí, majitel Sezimova Ústí, vypudil zbylé kališníky z města. Část se dočasně usídlila v Kamenici nad Lipou ( např. kazatelé Vanček, Petr Hromádka), jiná skupina v Písku ( Jan z Jičína, Mikuláš z Pelhřimova). Zbylí ústečtí husité spěchající počátkem listopadu na sraz do Prahy se po 13.11. přidali k plzeňské skupině

Leden 1420 – Došlo ke střetu u Nekmíře. Plzeňští husité se pod vedením Jana Žižky a Břeňka Švihovského  ubránili nečekanému ataku ze strany panských bojovníků pod vedením Bohuslava ze Švamberka. Žižka měl údajně poprvé využít výhod provizorní vozové hradby.

10.2. - 14.2. 1420 – Mistr Jan Jičín ohlásil příchod Krista, a s tím spojený zánik pozemského světa a konečné vyúčtování hříchů při Posledním soudu. Lidé se měli shromáždit v předem vyvolených městech ( Písek, Klatovy, Slaný, Louny a Žatec - někdy i Plzeň ) a vyčkat na příchod Kristův.

21.2. 1420 - Stoupenci kalicha dobyli Sezimovo Ústí, majetek Oldřicha z Ústí. Skupina vedená knězem Vančekem, zvoníkem Hromadou, Janem  z Bydlína a Janem řečeným Smolín za pomoci kamenického pána Prokopa z Ústí a jeho družiny využila pomoci přívrženců hnutí uvnitř města a bez vážnějších problémů  se města zmocnila.

1.3. 1420 – Papež Martin V. vyhlásil bulou Omnium plasmatoris křížovou výpravu proti husitským Čechám.

17.3. 1420 – Proběhlo slavnostní vyhlášení I. křížové výpravy ve Vratislavi papežským legátem Fernandem, jménem papeže Martina V.

25.3. 1420 –  Bitva u Sudoměře. První velké vítězství husitů na válečném poli. Na hrázi mezi rybníky Markovec, Škaredý a Šilhavý se střetli husité pod vedením Jana Žižky, Břeňka Švihovského a Valkouna z Adlaru přecházející  z Plzně na nově založený Tábor, se  západočeskými feudály pod vedením Bohuslava ze Švamberka, rytíři strakonických johanitů pod vedením převora Jindřicha z Hradce a královskými těžkooděnci pod vedením Petra ze Šternberka. Husité využili výhod bahnitého terénu, a i přes ztráty ( 30 bojovníků zajato, zabit Břeněk Švihovský) se proti značné přesile ubránili.

30.3. 1420 – Husité zapálili Sezimovo Ústí, čímž se definitivně přeneslo těžiště rodící se komuny na trosky bývalého města Hradiště, budoucího města Tábor

konec března 1420 – Uskutečnilo se zvolení prvních čtyř táborských hejtmanů. Stali se jimi Jan Žižka, Mikuláš z Husi, Chval z Machovic a Zbyněk z Buchova.

3.4. 1420 – Byl sepsán první husitský manifest. Univerzita, Staré a Nové Město pražské a duchovenstvo podobojí se zavázaly hájit přijímaní podobojí všemi dostupnými prostředky.

5.4. 1420 - Táboři dobyli Mladou Vožici. Táborští husité pod vedením Jana Žižky nečekaně napadli nástupiště královských bojovníků. Husité získali především koně, kteří se pak stali základem lehké jízdy husitského vojska.

7. ( nebo 8.) 4. 1420  Táboři obsadili Sedlec, vodní tvrz, po únorovém převratu v Sezimově Ústí sídlo Oldřicha z Ústí. Podle dobových kronik byl pán Oldřich krutě mučen a nakonec umlácen cepy. Podle pověsti Táboři údajně nechali naživu jen 6 zajatců, kterým nakázali, že přežije jen ten z nich,  jenž dokáže postínat zbylých pět spolubojovníků. Úkolu se zhostil jistý Pinta, podhejtman družiny Jana z Ústí. Pinta si tím zachránil život a měl pak po několik let vykonávat na Táboře funkci kata.

18.5. 1420 – Táboři pod vedením Žižky, maximálně v počtu 3000, uposlechli výzvy Prahy a vydali se jí pomoci proti blížícímu se vojsku I. křížové výpravy, vedenému Zikmundem Lucemburským. Po cestě obsadili Benešov a tvrdě se střetli s početnou skupinou spojených královských a křižáckých bojovníků. Útok však odrazili a 20. 5. dorazili do hlavního města. Do Prahy přišly i početné skupiny východočeských husitů a kališníků z oblastí Žatecka, Lounska a Slánska.

30.6. 1420 - Mikuláš z Husi s táborskou jízdou ( asi 350 mužů ) napadl a vyplenil ležení jihočeského katolického aristokrata Oldřicha z Rožmberka obléhající od 23. 6. spolu s rakouskými žoldnéři takřka opuštěný Tábor, jenž byl v té době značně oslaben o vojsko vyslané na pomoc Praze. Mikuláš z Husi získal pro rodící se táborské vojsko bohatou kořist – mnoho válečného materiálu..

Červenec 1420 – Vojsko 1. křižácké výpravy proti husitským Čechám se rozložilo před Prahou na Letenské pláni.

10.7. 1420 - Do italských Benátek byl zaslán manifest, patrně první poslaný do zahraničí. V manifestu se objevily požadavky v podobě pozdějších čtyř pražských artikul. Poté následovaly další objevující se na mnoha místech Evropy ( Barceloně, Paříži, Cambridgi, Krakově, Římě atd. ).

14.7. 1420 – Byla svedena bitva na Vítkově. Husité pod velením Žižky odrazili útok a následně obrátili v úprk několik set rytířů krále Zikmunda. Jan Žižka nechal vystavět provizorní opevnění, které údajně hájilo jen několik desítek bojovníků. V době největší krize měly skupince přijít na pomoc záložní husitské posily. Následoval rozpad I. křížové výpravy.

28.7. 1420 - Římský král Zikmund Lucemburský se nechal v Praze korunovat na českého krále a ihned odjel ze země.

18.8. 1420 - Radikální kněz Jan Želivský získal kontrolu nad oběma pražskými městy ( Starým a Novým). Provedl se svými stoupenci nekrvavý převrat na Starém Městě za tiché spoluúčasti táborů. Přesto táboři opustili na konci srpna Prahu a zahájili svou úspěšnou vojenskou expedici po jihozápadě Čech.

1.11. 1420 –  Proběhla bitva u Vyšehradu, první skutečná velká bitva husitské revoluce. Zikmundova vojska utrpěla porážku, když se snažila zachránit obležený Vyšehrad. Ten byl sevřený pražskými husity a jejich spojenci, převážně orebity, pod vedením Hynka Krušiny z Lichtenburka. K události se váže zajímavá historka. Velitel vyšehradské posádky Jan Šembera z Boskovic byl v důsledku vyhladovění svých bojovníků nucen podepsat s husity  dne 28.10. smlouvu, v níž se zavázal že pokud král Zikmund nedopraví do konce dne 31.10. na Vyšehrad potřebnou menáž, posádka dne 1.10. v 8.00 ráno kapituluje. Zikmund Vyšehradu skutečně vyrazil na pomoc, avšak opozdil se a na bojiště dorazil po již zmiňované hodině spoléhajíc se na pomoc vyšehradské posádky. Jan Šembera však s českými hejtmany, i přes notné protesty německých žoldnéřů, dbali na svou čest a dodrželi slovo a do bitvy nijak nezasáhli. Po kapitulaci byl Vyšehrad zničen jako sídlo i jako pevnost.

18.11. 1420 – Táboři uzavřeli s Oldřichem z Rožmberka mír, platný do 4.2. 1421. Oldřich se zavázal dodržovat na celém svém panství čtyři pražské artikuly. Míru předcházela mohutná táborská ofenzíva na podzim roku 1420, kdy Oldřich přišel mimo jiné o strategické opěrné body jakými byly Příběnice a Příběničky.

19.11. 1420 – V Praze došlo k politickému posunu doprava. Na Starém Městě pražském byli sesazeni protáborští konšelé, na Novém Městě pražském byla zvolena dokonce celá rada nová.

10.12. 1420 – Byla svolána synoda pražanů a táborů v pražském domě Petra Zmrzlíka ze Svojšína, kam se přesunula na žádost táborů  z Karolina. Univerzitní mistři z Prahy odmítli revoluční program táborské chudiny shrnutý do 72 tzv. chiliastických článků, a tím padly jakékoliv reálné vyhlídky na sjednocení husitských Čech pod praporem táborského chiliasmu.

Konec prosince 1420 - Husité vyslali do Polska poselstvo, které mělo nabídnout polskému králi Vladislavu Jagellonskému nebo litevskému velkoknížeti Vitoldovi českou korunu.

Leden 1421 – Žižkovo vojsko obléhalo Bohuslava ze Švamberka na jeho hradě Krasíkově. V bezvýchodné situaci se představitel katolického plzeňského landfrýdu rozhodl kapitulovat, nechtěl tak ale učinit do rukou Jana Žižky. Proto musel ke Krasíkovu přijet Petr Zmrzlík ze Svojšína, jemuž se Bohuslav vzdal. Po krátkém pobytu v táborském vězení na Příběnicích výrazně přehodnotil pán ze Švamberka postoje v otázce husitství a přestoupil k utrakvistům. Na straně táborů posléze bojoval do konce života (1425) jako přední hejtman při vojsku. . Únor ( leden) 1421 - Moravští husité založili pod vedením kazatelů Bedřicha ze Strážnice a Tomáše z Vizovic „ moravský Tábor“ v obci  Nedakonice ( nebo Uherský Ostroh ). Jejich jediná významnější akce byla vypálení velehradského cisterciáckého kláštera. Tábor ještě téhož roku zanikl.

Únor 1421 – Vyvrcholila pikartsko –  sektářská krize spějící k herezi a ateismu u části husitů na nově založeném Táboře. Rodící se město opustila skupina 200 – 400 pikartsko – adamitských sektářů pod vedením P. Kániše a uchýlila se do příběnického podhradí. Ani zde však nevydrželi příliš dlouho, značná část byla vytlačena do lesů v okolí Dražic.

2.2. 1421 - Polský král Vladislav Jagellonský veřejně odmítl českou korunu. Především z obavy před papežem. Litevský velkokníže Vitold o přijmutí koruny ještě přemýšlel.

26.3. 1421 – Pikartská krize se přenesla i do Žižkova vojska. Kněz Antoch vystoupil v Praze před  táborským vojskem, které se právě připravovalo na pomoc pražanům při obležení Berouna, s působivým projevem, v němž označil pražany za kacíře a neznabohy apod. Proslov zakončil výzvou ať již pražanům více nepomáhají. Apel část vojska uposlechla a s Antochem odešla směrem k Táboru. Rozlícený Žižka je však záhy dohnal a samotného kněze prý „ zle počastoval několika ranami“. Po dobytí Berouna pak se svým vojskem přitáhl k Táboru, kde v okolních lesích byli pochytáni poblouznění sektáři.

20.4. 1421 - Za souhlasu Jana Žižky  a táborského seniora Mikuláše Biskupce bylo pro výstrahu upáleno v Klokotech několik desítek sektářů, především pikartů.

21.4. 1421 – Byla podepsána smlouva mezi pražany a pražským arcibiskupem Konrádem z Vechty. Nejvyšší český duchovní hodnostář se zavázal zachovávat čtyři pražské artikuly a neuznávat Zikmunda Lucemburského za českého krále. Katolické duchovenstvo mu okamžitě vypovědělo poslušnost a sídlo své správy přeneslo do Žitavy.

3.6. - 7.6. 1421 – Zasedal zemský sněm v Čáslavi, kde byly. Přijaty čtyři pražské artikuly jako závazný program hnutí. Byl zde i jednoznačně odmítnut nárok Zikmunda Lucemburského na Českou korunu a byla ustanovena dvacetičlenná zemská vláda, složená ze 7 zemanů, 8 měšťanů a 5 pánů. Poprvé se zemský sněm konal za aktivní účasti měšťanů a jeho závěry přijal i pražský arcibiskup Konrád z Vechty.

Červen 1421 – Jan Žižka byl nešťastnou náhodou zraněn při obléhání hradu Rábí  a  následně oslepl na druhé oko.

30.6. 1421 - Kazatel Jan Želivský vtrhl s davem svých stoupenců  na Staroměstskou radnici, aby opětovně sjednotil Staré a Nové Město pod křídla husitské levice.

5.8. 1421 – Pražské vojsko pod vedením Jana Želivského utrpělo porážku od míšeňského vojska při obléhání Mostu. Neúspěch byl svalován na osobu Jana Želivského.

21.8. 1421 - V Roudnici nad Labem  byl upálen vůdce pikartochudinského křídla Tábora, Martin Húska.

23.8. 1421 – Porýnští kurfiřti svolali do Chebu druhou křížovou výpravu. Požehnání k ní dal papežský legát, kardinál Branda Castiglione. O pět dní později vtrhli křižáci ze západu do Čech.

10.9. - 2.10. 1421 - U Žatce ztroskotala část druhé křížové výpravy proti husitům, vedená kurfiřty. Útok do Čech měl být veden z několika stran, ale díky špatné časové koordinaci akce ztroskotala. Nakonec se její účastníci při zprávě o blížícím se posíleném husitském vojsku dali se na ústup měnící se rychle v úprk.

19.10. 1421 - Jan Želivský vnutil Starému a Novému Městu pražskému revoluční vládu - diktaturu pod velením Jana Hvězdy z Vicemilic.

Říjen 1421 - Vojsko Jana Žižky pobilo poslední větší seskupení sektářů ( především adamitů) v oblasti Ostrova u Hamru nad Nežárkou.

Říjen 1421 – Zikmund Lucemburský zmobilizoval poměrně početné vojsko k vpádu do Čech.

17.11. 1421 – Na moravském zemském sněmu v Brně byl uzavřen pětiletý válečný spolek moravské šlechty ( připojeno 56 pečetí). Moravská husitská šlechta se až na nepatrné výjimky zřekla husitství a přijala Zikmunda Lucemburského za krále. Protože ani ve městech nemělo husitství žádnou oporu, byla  Morava jako celek pro husitství ztracena.

21.12. 1421 – U Kutné Hory se střetla husitská vojska pod vedením Jana Žižky s křižáckým vojskem Zikmunda Lucemburského. V době střetu zradili husity převážně katoličtí němečtí obyvatelé města a s pomocí králova vojska ovládli Kutnou Horu. Tím se husitské vojsko ocitlo v nebezpečném sevření.

22.12. 1421 – Jan Žižka v ranních hodinách dělostřelbou a nečekaným výpadem prolomil část obklíčení a uchýlil se na úpatí vrchu Kaňk, odkud se posléze přemístil do bezpečných oblastí Čech. Královská armáda si vyložila daný postup jako ústup husitského vojska, opojena vítězstvím se nezmohla ani na pronásledování. Zikmund dal v následujících vánočních dnech vojsku volno.

6.1. 1422 - Jan Žižka se s posíleným vojskem objevil před Kutnou Horou. Zikmundovo rozptýlené vojsko se nezmohlo jakéhokoliv odporu a neuspořádaně začalo ustupovat směrem na Moravu. Kutná Hora byla zpět dobyta husity.

8.1. 1422 – Žižkovo vojsko dohnalo nepřítele u Haber, na půl cesty mezi Kutnou Horou a Německým Brodem. Zikmundovo vojsko se sice sešikovalo k obraně, raději však nakonec zvolilo ústup měnící se záhy v panický úprk. Při přebrodění Sázavy zahynulo několik stovek královských bojovníků.

10.1. 1422 – Tohoto dne došlo k porážce vojska ustupujícího Zikmunda Lucemburského u Německého Brodu vojsky Jana Žižky. Obrana města byla svěřena polskému rytíři Záviši Černému s úkolem husity zdržet a krýt tak ústup králi. Zatímco Záviš vyjednával s Žižkou příměří, část husitského vojska prolomila hradby, kde nastal masakr. Vše se odehrálo patrně bez vědomí Žižky, kterému čest šlechtice nedovolala zahájit útok v době konání mírových jednání. Jan Žižka zde pak měl být pasován na rytíře.

5.2. 1422 – V Praze zasedala rozhodčí komise spojeneckých šlechticů a hejtmanů mající za úkol vyřešit politické napětí v hlavním městě. Její rozhodnutí do značné míry omezila vliv Jana Želivského a jeho strany, odstoupit musel i hejtman Jan Hvězda.

9.3. 1422 - Radikální pražský kazatel Jan Želivský byl popraven protivníky na Staroměstské radnici. V Praze vypukly bouře, při kterých došlo ke značnému poničení hlavního města ( údajně daleko více, než jaké škody napáchala první křížová výprava).

16.5.( 17.5) 1422 - Zikmund Korybutovič, synovec polského krále a velkovévody litevského, vjel v čele svého nepočetného vojska do Prahy, aby se ucházel o uvolněný český královský trůn.

20.5. 1422 – Začalo více jak půlroční neúspěšné obléhání královského hradu Karlštejna ze strany pražanů a Zikmunda Korybutoviče. Královská posádka pod vedením purkrabího Tluksy z Buřenic musela čelit až do 8.11. 1422, kdy bylo uzavřeno roční příměří, silnému tlaku ze strany husitů. K demoralizaci posádky hradu využili pražané několika velkých praků, kterými metali exkrementy v sudech za hradby.

11.6. 1422 - Jan Žižka spolu s dalšími dvěma táborskými hejtmany Chvalem z Machovic a Zbyňkem z Buchova přijali Zikmunda Korybutoviče za pomocníka a nejvyššího správce země. O několik měsíců později ale Korybutoviče uznávala již jen Praha.

4.9. 1422 - V Norimberku, na říšském sněmu, byla vyhlášena nová (třetí) křížová výprava proti husitům. Tentokrát měla přerušit několikaměsíční obléhání Karlštejna vojsky  pražanů a Korybutoviče. Organizace výpravy ztroskotala již v počátcích.

24.12. 1422 - Na příkaz Vitolda opustil urychleně Korybutovič Prahu a následně po 31. březnu i české země.

5.3. 1423 - Zikmund Lucemburský udělil Moravu ( s výjimkou olomouckého biskupství, opavského vévodství a několika měst a hradů) v léno svému zeti Albrechtu V. Habsburskému. Oficiálně potvrzeno a nabyto platnosti listinou z 1.10. téhož roku.

7.4. 1423 - V Německém Brodě byl Janem Žižkou založen nový husitský svaz, tzv. Menší Tábor. Tím se starý vojevůdce definitivně odloučil od „ Starého Tábora“. Svaz navazoval na pomalu se rozpadající orebský svaz, s opěrnými body v Hradci Králové, Chrudimi a Čáslavi.

20.4.( nebo 23.4.) 1423 - Jan Žižka porazil u Hořic Čeňka z Vartenberka a jeho drobné spojence. Upevnil tak pozice nově utvořeného svazu a hranici proti Slezsku a Polsku.

24.6. 1423  Uskutečnila se synoda pražanů a táborů na Konopišti. Řešily se zde sporné otázky v pojetí bohoslužby, užití ornátů a eucharistie ( svátost oltářní ). Ve dvou otázkách došlo v podstatě ke shodě, eucharistie však vyvolala neřešitelné rozepře mezi Janem Příbramem ( zástupce Prahy ) a táborským seniorem Mikulášem Biskupcem.

Druhá polovina července 1423 – Jan Žižka obsadil za vydatné pomoci kněze Ambrože město Hradec Králové za pomoci kněze Ambrože Janem Žižkou. Město do inkriminované doby patřilo pod správu husitského hejtmana Bořka z Miletínka, který se tak stal na další období úhlavním nepřítelem slepého vojevůdce.

4.8. 1423 – Bitva u Strauchova dvora. První otevřený vojenský konflikt mezi znepřátelenými husitskými stranami. Slepý Žižka s vojskem porazil posílené pražské vojsko pod vedením několika husitských šlechticů, zejména Bořka z Miletínka a Hynka Krušiny z Lichtenburka. Vítězové na místě zajali asi 200 bojovníků nepřítele. 

16.10. - 1.11. 1423 – Zasedal Svatohavelský sněm. Pražané, umírnění husitští šlechtici a katolíci společně jednali o zastavení postupu a omezení moci Jana Žižky a jeho svazu. Tato katolicko - kališnická aliance se rozpadla až po bitvě u Malešova následujícího roku.

6.1. 1424 – Vítězství Žižky u České Skalice, kde porazil vojska Jana Městeckého, Půty z Častolovic a jejich královských spojenců.

únor 1424 - Zikmund Korybutovič dostal nabídku na českou královskou korunu. Tento návrh  mu předložil pouze pražský městský svaz a nikdy nebyl schválen celým bratrstvem.

Noc mezi 4. – 5.6. 1424 – Janu Žižkovi se podařilo za vydatné pomoci Hynka Bočka z Kunštátu dostat z obležení u Kostelce nad Labem, ve kterém ho sevřela svatohavelská koalice.

7.6. 1424 – Byla svedena bitva u Malešova, jedna z nejkrvavějších během husitských válek. Jan Žižka porazil se svým vojskem koalici pražanů s katolickými a umírněnými kališnickými pány. Žižka měl použít zajímavý vojenský taktický prvek, kdy se opevnil na vrcholu kopce a z něj nakázal poslat proti nepříteli vozy plné balvanů, za kterými následovaly houfy jeho vojska. ( Dnes je však tento průběh považován za fikci). Vítězstvím se Žižkovi otevřela cesta na dobytí Prahy.

1.7. 1424 – Nejpozději v tento den se do Prahy vrátil Zikmund Korybutovič.

14.9. 1424 – Byl uzavřen mír mezi Žižkou a Prahou  na Špitálském poli. Na naléhání Jana Rokycany ustoupil Žižka od dobytí Prahy a přistoupil na mírová jednání.

11.10. 1424 - Náhle zemřel Jan Žižka. Stalo se tak při obléhání Přibyslavi,  kdy stál v čele vojska spojených husitských stran  táhnoucího na Moravu. Žižkou založený svaz se od tohoto okamžiku na jeho památku přejmenoval na sirotčí.

Únor 1425 - Dlouhodobě přetrvávající spory mezi pražany a oběma radikálními bratrstvy, tábory a sirotky, přerostly v otevřenou válku. Pražané ztratili mnoho měst svazu a definitivně také dominantní postavení, které zastávali na počátku husitských válek.

Krátce před 17.10. 1425 – Táboři obléhali Mladou Vožici, majetek pánů z Ronova. Město bylo dobyto, ale během bojů umřel Jan Hvězda z Vicemilic, tehdejší nejvyšší táborský hejtman.

17.10. 1425 – Praha a táborsko-sirotčí svaz podepsali mírovou smlouvu v poli u Vršovic. Úmluva znamenala nezadržitelný nástup radikálních bratrstev. Následoval spojenecký vpád husitských vojsk na Moravu a do Rakouska.

25.11. 1425 – Dobytím rakouského města Retzu ( majetek Jana z Hardeggu, účastníka první křížové výpravy do Čech) úspěšně vyvrcholila první husitská výprava za hranice Českého království. Pro tábory však znamenala ztrátu, během měsíce již druhého vrchního táborského hejtmana, Bohuslava ze Švamberka, jenž byl při obléhání smrtelně zraněn a při zpáteční cestě v Moravském Krumlově skonal.

16.6. 1426 - Bitva na „ Běhání“ u Ústí nad Labem. Spojená husitská vojska pod kolektivním vedením předních kališnických hejtmanů porazila armádu saského kurfiřta Fridricha Bojovného. Jeho vojska byla složená z převážně saských, durynských a lužických sborů, pod vedením Bosa z Fictumu.

18.3. 1427 – Papež Martin V. vyhlásil bulou Salvatoris omnium novou křížovou výpravu proti kacířským Čechám.

25.3. 1427 – Uskutečnila se Bitva u Světlé, znamenající velké vítězství táborsko - sirotčích vojsk, pod vedením Prokopa Holého. Bitva byla součástí prvního významného vojenského tažení podniknutého na cizí území, konkrétně na Moravu a do Rakouska proti vévodovi Albrechtovi Habsburskému.

17.4. 1427 – Vypuklo povstání v Praze. Zikmund Korybutovič snažící se vyjednávat s katolickými pány a Zikmundem Lucemburským byl obviněn ze zrady. Litevský kníže byl zajat, uvězněn a o rok později  ze země vyhoštěn. Prahu však v důsledku převratu musela opustit i řada učenců, teologů a univerzitních mistrů ( např. Jan Příbram, Křišťan z Prachatic, Petr z Mladoňovic aj.).

květen 1427 – Proběhlo úspěšné tažení spojených vojsk táborů a sirotků do Horní Lužice a Slezska.

4. 8. 1427 – Bitva u Tachova. Spojená vojska husitských svazů (táboři, pražané, sirotci) pod vedením Prokopa Holého zahnala na útěk oddíly IV. křížové výpravy, kterou organizoval a vedl kardinál-legát Jindřich Winchesterský za pomoci Friedricha Hohenzollernského. .

11. 8. 1427 -  Došlo k dobytí Tachova. Po týdenním obléhání  byly spojenými husitskými vojsky poraženy katolické jednotky plzeňského landfrýdu a zbytky vojska IV. křížové výpravy, marně předstírající obranu Tachova.

leden 1428 - květen 1433 –  Toto období znamenalo největší rozmach rejs, tzv. spanilých jízd. Výpravy pražských, táborských a sirotčích vojsk do okolních zemí, pomocí kterých chtěli husité přinutit nepřátele k jednání, hlásali učení v zahraničí a zajišťovali potraviny a válečnou kořist pro polní obce. Expedice směřovaly  na Slovensko, do Slezska, Rakouska, Bavorska, Horní Lužice, Míšeňska, Frank, Braniborska, Nové Marky a Pomoří.

4. - 9.4. 1429 – Probíhala jednání husitů se Zikmundem Lucemburským v Bratislavě. Za husity vedli schůzku  Prokop Holý, Menhart z Hradce a Petr Payne. Jednání se vedla o smíření s církví, ale protože Zikmund požadoval na husitech zřeknutí se názorů a husité naopak tvrdě hájili požadavek na veřejnou disputaci, byla schůzka neúspěšná. Kontakty obě strany udržovaly v Bratislavě ještě v červenci.

10.2. 1430 – Byla ratifikována Smlouva na Beheimsteinu. Uzavřeli ji představitelé husitského vojska, táhnoucí právě Bavorskem, a norimberský purkrabí, braniborský markrabě a kurfiřt v jedné osobě, Bedřich Hohenzollernský. Bedřich jménem svým i dalších církevních a světských říšských hodnostářů přistoupil na finanční podmínky kladené husity. V prvé řadě se zaručil, že se v budoucnu kališníkům dostane v říši volného slyšení v otázce čtyř pražských artikulů.

23.3.1430 - Johanka z Arku zaslala husitům list, v němž jim hrozila vlastní vojenskou výpravou. Vyčítala husitům zločiny a pohrozila jim božími tresty. Ukazuje to, jak stroze a jednostranně byla informována středověká Evropa o husitských myšlenkách.

1430 - 1431 - Druhá početná vlna rozesílání husitských manifestů do celé Evropy.

20.3. 1431 – Kardinál Cesarini slavnostně vyhlásil křížovou výpravu proti husitům.

24.5. – 28.5. 1431 – Konal se sjezd v Chebu svolaný. Svolal jej Zikmundem Lucemburským za účasti poselstva táborsko – staroměstského křídla husitské strany ( Matěj Louda z Chlumčan, Markolt ze Zbraslavic, Beneš Mokrovouský z Hustiřan, Vilém Kostka z Postupic). Jednání ztroskotala na neústupnosti obou stran.

14.8. 1431 - Bitva u Domažlic, kde se rozpadla V. a poslední křížová výprava do husitských Čech. Armáda křižáků bezmála z celé Evropy, vedená kardinálem Julianem Cesarinim a braniborským markrabětem Bedřichem Hohenzollernským, se obrátila na útěk  poté, co zaslechla mohutný zpěv blížících se husitských vojsk, opět vedených Prokopem Holým. Značný vliv na rozpad křižáckého vojska měla i velmi slabá vnitřní disciplína složeného vojska. Křižáci prý na útěku na českém území zanechali na 2000 plně naložených vozů. V důsledku porážky došlo k opětovné expanzi husitů na Moravu, Slezska, Uher a Rakouska. 1431 - 1449 – Zasedal Basilejský koncil. V jeho rámci byla uzavřena dohoda s husity. Koncil měl sjednotit katolickou a pravoslavnou církev, pravoslavná však odmítla.

9. - 18.5. 1432 – Byl ujednán tzv. chebský soudce obsahující 11. článků. Jednalo se o předporadu husitů s katolickou církví v Chebu. Husité získali závazný slib veřejného a svobodného slyšení a potvrzení, že jediným soudcem budou na nadcházejících jednáních příslušné výroky z Písma. Výsledek patřil k největším diplomatickým úspěchům husitů za celé období husitské revoluce.

24.6. 1432 - Husité obsadili během jedné ze spanilých jízd Trnavu, (značně) významné město Uher, kterou drželi až do roku 1935.

4.1. - 14.4. 1433 - Poselstvo táborů, sirotků a pražanů jednalo na koncilu v Basileji. Husity přivedlido švýcarského města Prokop Holý a Vilém Kostka z Postupic. Na jednání vystoupil na obranu artikulu o trestání smrtelných hříchů  Mikuláš Biskupec, artikulu o zákazu světského panování církve Petr Payne, artikulu o svobodě kázání Oldřich ze Znojma a Jan Rokycana hájil artikul o kalichu. Proti nim  se na druhé straně postavili přední teologové tehdejší Evropy - Jan Stojkovič z Dubrovníka, Jiljí Charlier, Jindřich Kalteisen a Jan Palomar. Výsledek nebyl definitivní, schůzky  pokračovaly v následujících letech v Čechách. Přesto konání basilejských disputací znamenalo zásadní obrat ve vztahu katolické církve ke kališníkům.

Po 20.4. až polovina října 1433 – Proběhla spanilá jízda sirotků pod vedením Jana Čapka ze Sán do Polska až k břehům Baltského moře. Sirotci vyrazili do oblasti Nové marky a Pomořanska na žádost o pomoc polského krále Vladislava Jagellonského v boji proti řádu německých rytířů. Z výpravy se vrátili s bohatou kořistí. Mimo jiné i s velbloudem, o kterého ale záhy přišli při neúspěšném obléhání Plzně.

14.7. 1433 – Začalo několika měsíční obležení katolické Plzně vojsky husitů. Neúspěch ohromné obléhací akce urychlil porážku radikálních bratrstev.

21.9. 1433 – Bitva u Hiltersriedu. Drtivá porážka husitské špízovací jízdy pod velením  hejtmanů Jana Parduse z Hrádku a Jana Řitky z Bezdědic. Výprava měla zajistit v oblasti Horní Falce husitskému vojsku obléhající Plzeň tolik potřebnou menáž. Narazila však na dobře ozbrojené vojsko Jana z Neumarktu, vedené Jindřichem Plugem ze Schwarzwaldu, a posílené o hornofalcké sedláky. Osudným se údajně husitům stal fakt, že nedodrželi zásady při utváření vozové hradby. V té vznikl otvor, kterým následoval průnik nepřátel a masakr husitských bojovníků. Výsledek expedice vyvolal závažné rozpory uvnitř táborského vojska.

28.9. 1433 – Prokop Holý byl spolu s Pardusem z Hrádku sesazen pro neshody z velení táborského polního vojska při obléhání Plzně. Krize polního táborského vojska dosáhla vrcholu.

11.11. - 22.11. 1433 – Probíhal Svatomartinský sněm za účasti všech husitských svazů a delegace moravské šlechty. Sjezd rozhodl o potřebě dalšího jednání s katolickou církví i o pokračování obležení katolické pevnosti Plzně. Zemským správcem byl zvolen Aleš Vřešťovský z Riesenburka, čímž se výrazně otupil vliv táborů a sirotků.

2.5. 1434 – Prokop Veliký byl povolán zpět do čela táborského polního vojska.

6.5. 1434 – Bylo dobyto Nové Město pražské. Do rukou nově utvořené katolicko - kališnické aliance tak padl významný spojenec sirotků a táborů.

30.5. 1434 - Bitva u Lipan. Porážka vojska táborů a sirotků, pod vedením Prokopa Holého, spojenými vojsky umírněných kališníků a katolických pánů, pod vedením Diviše Bořka z Miletínka. Na neúspěchu radikálních bratrstev mělo podíl několik faktorů ( špatně zvolená taktika, neúčast slezské jízdy Bedřicha ze Strážnice a západočeských husitů Jakoubka ze Stříbra aj.). V bitvě padlo několik významných husitských bojovníků a kazatelů, mezi nimi i  Prokop Holý, kněz Prokůpek nebo Markolt ze Zbraslavic.

24.6. - 3.7. 1434 – Konal se Svatojánský sněm v Praze. Na něm bylo vyhlášeno roční příměří a zároveň potvrzeno definitivní zatlačení táborů a sirotků na okraj politické sféry.

21.12. 1434 – Do Tábora byl svolán sjezd táborského a sirotčího bratrstva. Mluvčím strany se byl jmenován Jan Roháč z Dubé. Sněm se jednoznačně postavil jednoznačně proti Zikmundovi Lucemburskému.

19.8. 1435 - Bitva u Křeče. Táborské oddíly utrpěly těžkou porážku od vojska složeného převážně z družin Oldřicha z Rožmberka a Menharta z Hradce. Porážka, po níž následovala ztráta Lomnice nad Lužnicí a Kamenice nad Lipou, znamenala definitivní zlomení mocenského vlivu radikálních bratrstev.

21.10. 1435 – Byla uskutečněna volba Jan Rokycany pražským arcibiskupem všech utrakvistů.

2. - 5.7. 1436 - V Jihlavě byla slavnostně vyhlášena kompaktáta - dohoda mezi husitskými Čechami a basilejským  koncilem. V Českém království bylo povoleno přijímání z kalicha a v oslabené formě i další tři ze čtyř pražských artikul, platné byly ale pouze pro kališnické obyvatelstvo. Táboři odmítli kompaktáta uznat.

14.8. 1436 - Zikmund Lucemburský byl v Jihlavě slavnostně provolán českým králem. Proti  volbě se okamžitě zvedla vlna odporu, v jehož čele stanul Jan Roháč z Dubé a město Hradec Králové.

 

 

 

Výsledky, význam a ohlas Husitství

1)      katolická církev přišla o 4/5 majetku ve prospěch panstva a měst

2)      církev ztratila přístup na zemský sněm

3)      základ pro evropskou reformaci v 16.století

4)      oslabena královská moc

5)      na zemském sněmu zasedají zástupci měst

6)      Čechy se staly stavovskou monarchií

7)      poddaní nemusí platit desátky

8)      odchod Němců - počeštění některých měst

9)      Čeština se stala diplomatickým jazykem - bohoslužby, úřady, při mezinárodních jednáních

10)  čeští žoldnéři jsou všude vítáni, získali pověst neporazitelnosti; nové vojenské techniky – noční pochod, vozová hradba, střelné zbraně ( píšťaly = pistole)

11)  možnost volby víry – katolická *** utrakvistická; Království Dvojího lidu

12)  devastace Čech válkami – časté hladomory, nemoci

13)  pokles mezinárodního obchodu

14)  pokles počtu obyvatel – války, emigrace Němců– demografický pokles až o 40 %

15)  nedostatek kvalitních mincí ( pozastavena jejich ražba )

16)  Duchovní kultura a všeobecná vzdělanost procházely velkou krizí, velká část venkovských a městských škol zanikla, vážně poklesl i význam pražské univerzity

17)  klesl zájem o budování nových staveb i tvorbu uměleckých děl

18)  Ničení skvostných uměleckých děl - obrazoborectví

 

Husitská tradice – husitství považováno za vrchol české svébytnosti a nezávislosti; v době národního útisku oslava husitů pro jejich národní uvědomění , boj husitů za pravdu;  důležité při národním obrození ( Palacký, Jirásek; výtvarné umění – M. Aleš; architektura – znaky na domech; hudba – Smetana, Dvořák), v době světových válek ( legie, odboj – symbolika); zneužito po roce 1948 – husité = první komunisté)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tato stránka WWW je 21