České království po husitských válkách; Jiří z Poděbrad – Král obojího lidu

 

 

Jiří z Poděbrad (23. 4. 1420  -  22. 3. 1471 Praha)

Český král v letech 1458 - 1471, z významného českého šlechtického rodu pánů z Kunštátu, nazývaný také husitský král. Ženatý s Kunhutou ze Šternberka a s Johanou z Rožmitálu. Vynikající politik a vojevůdce.

V roce 1434 se jako čtrnáctiletý zúčastnil na straně kališnicko - katolické aliance bitvy u Lipan, ačkoliv jeho příbuzní ještě na počátku husitských válek bojovali po boku Jana Žižky. O šest let později poprvé výrazně vystoupil na českou politickou scénu v úloze člena východočeského landfrýdu. Po smrti Hynce Ptáčka z Pirkštejna se postavil do čela nejmocnějšího českého landfrýdu a začal získávat větší moc v rámci Českého království. Počátkem září roku 1448 dobyl Prahu a stal se de facto nejmocnějším mužem v zemi. Po vítězství nad skupinou nepřátel, především Strakonické jednoty a v roce 1452 Tábora, poslední bašty radikálního kališnictví, byl zvolen zemských sněmem za zemského správce. Titul mu byl ponechán i po nástupu Habsburského prince Ladislava Pohrobka na český trůn. Po Ladislavově náhlé smrti byl Jiří 2. 3. 1458 zvolen zemských sněmem za českého krále, prvního a posledního v českých dějinách ze šlechtického rodu. Po korunovaci odehrávající se 7. května téhož roku se pevně chopil moci.

Přislíbil dodržovat kompaktáta, ale usiloval také o hospodářskou a politickou stabilitu českých zemí. Sliby se mu povedlo dodržet, i když po celou dobu vlády musel čelit značnému vnitřnímu tlaku ze strany odbojné domácí šlechty (např. Zelenohorská jednota) a německého měšťanstva. Problematické vztahy měl i s katolickou církví, především s papežskou kurií. I přesto se mu povedlo posílit mezinárodní postavení Českého království.

Pokusil se uskutečnit mezinárodní projekt mírové unie křesťanských panovníků, který předjímal novodobou Organizaci spojených národů. Získal sice jen příslib a sympatie polského krále Kazimíra IV. a francouzského krále Ludvíka XI., přesto jeho prestiž u evropských královských dvorů stoupala.

Na domácím politickém poli nakonec rovněž  dosáhl významných úspěchů. V lednu roku 1464 vyhlásil na žádost moravských stavů věčné spojení a zrovnoprávnění Moravy s Čechami. V roce 1469 provedl měnovou reformu. Od roku 1465 se však musel potýkat se vzrůstajícími politickými obtížemi. Začala proti němu vystupovat domácí odbojná šlechta sdružená v Zelenohorské jednotě. Zároveň musel neustále čelit tlakům papežů, především poté, co Pius II. v roce 1462 zrušil platnost kompaktát. I když pro Jiřího z Poděbrad byla otázka utrakvismu spíše věcí politickou, než náboženskou, nechal usadit na panství v Liticích Jednotu bratrskou a podporoval po celý život Jana Rokycanu.

K odpůrcům českého krále patřil i nový papež Pavel II., který uvalil na Jiřího klatbu a vyhlásil proti němu křížovou výpravu. Do jejího čela se postavil Jiřího zeť, uherský král Matyáš Korvín. I přesto, že v roce 1469 křížovou výpravu Jiří z Poděbrad porazil, nedokázal zabránit Matyášovi v ovládnutí Moravy.

 

Jiskra Jan z Brandýsa (?? -  1469)

Katolický nižší šlechtic z moravsko - slezského pomezí, výborný vojevůdce, žoldnéř. Bojoval na mnoha stranách.

Proslavil se až po samotných husitských válkách, hlavně na Slovensku.

V letech 1440 - 1444 hájil zájmy Habsburků v Uhrách proti polskému králi Vladislavovi Jagellonskému. Ačkoliv byl katolík, opíral se o husitské žoldnéře, kteří po Lipanech odešli bojovat do Uher. Po roce 1443 ovládl značnou část středního a východního Slovenska a byl zvolen do roku 1452 jedním ze sedmi kapitánů spravujících Uhry.

Jeho prestiž neustále stoupala, mnohá další slovenská města jej uznávala za hejtmana, což se stalo trnem v oku Jiřímu z Poděbrad. Koncem roku 1452 byl zbaven všech funkcí. Jiskra se však nevzdal a přidal se následujícího roku k bratříkům. O rok později z obavy před vzrůstající mocí  bratrského hnutí uznal Jiří z Poděbrad chybné rozhodnutí a vrátil Janovi částečně bývalé postavení. Na oplátku musel ale Jiskra bojovat proti bratříkům, což učinil a výrazně tak napomohl narušit jejich jednotu.

Počátkem roku 1458 vstoupil do služeb polského krále Kazimíra IV. v boji proti řádu německých rytířů. O čtyři roky později se vrátil do Uher, kde uzavřel s uherským králem Matyášem Korvínem mírovou smlouvu.

Získal titul uherského barona a panství v jihovýchodních Uhrách, kde v klidu dožil  pestrý život.

 

 

 

25.1. 1437 - Zikmund Lucemburský povýšil Tábor na královské město. Tábor obdržel nová městská práva a nový znak.

březen 1437 - Dobytím Hradce Králové bylo potlačeno hlavní centrum povstání proti Zikmundovi Lucemburskému.

září 1437 –Byl dobyt hrad Sion. Hrádek byl posledním bodem odporu proti králi Zikmundovi. Jeho obránce Jan Roháč z Dubé byl spolu s dalšími svými spolubojovníky veřejně popraven v Praze 9.9. 1437.

9.12. 1437 - Král Zikmund Lucemburský zemřel ve Znojmě při cestě do Uher.

29.6. 1438 - Albrecht Habsburský, vévoda rakouský a zeť zesnulého Zikmunda Lucemburského, byl korunován českým králem. Korunovace se v Čechách setkala se značným odporem.

11.8. 1438 - Tábor  byl obléhán králem Albrechtem Habsburským, kterého město odmítlo uznat za následníka českého trůnu. Do Tábora se stáhlo vojsko odpůrců Albrechtovy kandidatury ( například i Jiří z Poděbrad), posílené polskými jednotkami. Obléhání trvalo několik týdnů, ale bylo neúspěšné.

27.10. 1439 - Král Albrecht Habsburský při návratu z protitureckého tažení náhle zemřel na úplavici. Syn Ladislav se ještě nenarodil a  v Českém království nastalo období bezvládí.

1440 – Nastalo období rozmachu landfrýdů. Jednalo se o politické svazky šlechty a měst nahrazující ústřední zemskou vládu. Jedním z nejvýznamnějších v Českém království se  stal východočeský landfrýd, v čele s Hyncem Ptáčkem z Pirkštejna.

31.1. 1444 – Byl uznán nárok Ladislava Pohrobka na český trůn. Rozhodl tak zemský sněm a potvrdil  nástupnictví teprve čtyřletého Ladislava, syna Albrechta Habsburského.

27.8. 1444 - Po smrti Hynce Ptáčka z Pirkštejna se do čela nejvýznamnějšího a nejmocnějšího landfrýdu, východočeského, postavil Jiří z Poděbrad.

1447 - 1467 - Na Slovensku aktivně působilo společenství tzv. bratříků. Jeho jádro tvořili bývalí husitští bojovníci opouštějící po lipanské porážce Čechy, aby vstupovali  v zahraničí do žoldnéřských služeb.

3.9. 1448 - Jiří z Poděbrad dobyl Prahu, kterou neúspěšně bránil nejvyšší pražský purkrabí Menhart z Hradce. Jiří tak zahájil boj o post nejmocnějšího muže v zemi.

únor 1449 – Byla ustanovena Strakonická jednota neuznávající autoritu Jiřího z Poděbrad. Jednota však neměla dlouhého trvání, v druhé polovině následujícího roku se v podstatě rozpadla.

červenec 1451 - Silvius Piccolomini, od roku 1458 papež Pius II., navštívil při pobytu v Čechách Tábor. Zanechal nám poměrně podrobný popis tehdejšího města i jeho historii. Na základě cesty po Českém království  začal sepisovat latinsky psané České dějiny.

7. 9. 1451 – Bitva u Lučence, rozhodující střet mezi gubernátorem Uherského království Janem Hunyadim a správcem Horních Uher Janem Jiskrou z Brandýsa. Jiskra zvítězil, což ve svých důsledcích přispělo k rozvoji hnutí bratříků na Slovensku. Jako jejich vůdcové se uplatnili někteří bývalí Jiskrovi hejtmané.

27.4. 1452 – Na sněmu v Praze byl Jiří z Poděbrad zvolen zemským správcem na dobu dvou let. Sjezdu se však na protest nezúčastnila značná část sněmovníků ( např. Rožmberkové, Bedřich ze Strážnice, moravští, slezští a ani lužičtí stavové, i město Tábor aj.)

22.6. 1452 - Některá slovenská města oficiální listinou přijala za svého hejtmana Jana Jiskru z Brandýsa.

1.9. 1452 – Byla vyhlášena kapitulace Tábora v odboji proti Jiřímu z Poděbrad. Město se vzdalo bez boje, muselo však vydat do rukou Jiřího z Poděbrad své kněze, i Mikuláše Biskupce a Václava Korandu. Ten Táboru na oplátku potvrdil všechna privilegia a  svobody. Skončila tak více jak 30. letá autonomie a výsadní postavení města v rámci českých zemích. Tábor se posléze rozvíjel jako běžné středověké město.

1453 - Hnutí bratříků na Slovensku dosáhlo mocenského vrcholu, zahrnovalo prý na 20 000 stoupenců.

28.10. 1453 - Ladislava Pohrobek byl korunován v Praze ve třinácti letech za českého krále. Jiří z Poděbrad  byl potvrzen ve funkci  správce země s mocí vladařskou ( tentokráte na 6 let).

1457 - V Kunvaldě, ve východních Čechách pod Orlickými horami, byla založena Jednota bratrská.

23.11. 1457 - Náhle umírá zemřel český král Ladislav Pohrobek.

2.3. 1458 - Zástupci českých stavů zvolili na Staroměstské radnici Jiřího z Poděbrad králem.

7.5. 1458 - Jiří z Poděbrad  byl korunován za českého krále.

21.5. 1458 - Matyáš Korvín, uherský král, porazil v bitvě u Šarišského potoka vojska bratříků. Do poslední bitvy je vedl vojevůdce Petr Aksamit z Kosova, který podlehl těžkým zraněním.

1460 - Jiří z Poděbrad znovu potvrdil privilegia města Tábora.

1460 – Jiří z Poděbrad tvrdě postupoval proti vznikající Jednotě bratrské ( nechal rozhánět bohoslužby, zakázal tajná shromáždění aj.)

15.5. 1461 - Jiří z Poděbrad veřejně potvrdil všechny zemské výsady, včetně kompaktát.

1462 –Byl dopracován Návrh všeobecné mírové organizace a světového parlamentu křesťanských panovníků. Antonio Marini, rádce Jiřího z Poděbrad, je byl pověřen získat pro tuto myšlenku potřebnou podporu. Jednání probíhala i v následujících letech například v Benátkách, Francii, Uhrách či Polsku.

13.3. 1462 - Do Říma k papeži Piovi II. dorazilo poselstvo krále Jiřího z Poděbrad, které vedl Zdeněk Kostka z Postupic. Mělo za úkol nejen vzdát jménem krále papeži hold, ale také jej přesvědčit, aby uznal Čechům kalich a arcibiskupa Rokycanu. Jednání skončila nezdarem.

31.3. 1462 - Papež Pius II. zrušil platnost kompaktát. Kdo se k nim hlásil, stal se odpůrcem římské církve.

18. – 30.5. 1462 – Sjezd Jiřího z Poděbrad s polským králem Kazimírem v Hlohově, na kterém byly úspěšně řešeny otázky společných hranic, hospodářské a politické spolupráce. Snad již zde se také mluvilo o ideje mírového spolku evropských panovníků.

1464 – Byla sepsána smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu.

13.1. 1464 - Jiří z Poděbrad se pokusil vyhlásit věčné spojení a zrovnoprávnění Čech a Moravy ( listina však neměla trvalé platnosti a nikdy nebyla ani realizována).

16.5. 1464 - Z Prahy odešlo zvláštní poselstvo, pod vedením Albrechta Kostky z Postupic, na dvůr francouzského krále Ludvíka XI., s návrhem mírové unie všech katolických panovníků. Ludvík, stejně jako polský král Kazimír, byl návrhu nakloněn. Musel však na nátlak papeže odmítnout, přesto uzavřel 18.6. 1464 s českých králem smlouvu o vzájemné spolupráci.

26.11. 1465 - Z Prahy odjelo poselstvo, vedené Lvem z Rožmitálu, na cestu po západoevropských  a jihoevropských dvorech. Hlavním úkolem výpravy bylo zajistit králi Jiřímu přízeň panovníků v době sporů s papežem a sejmout Českému království nálepku „ země kacířů“. Průvod postupně navštívil německé území, Francii, Anglii, Španělsko, Portugalsko, Itálii a alpské země. Domů se vrátili v únoru 1467.

28.11. 1465 – Byla ustanovena Zelenohorská jednota. Odbojná skupina českého panstva, pod vedením Zdeňka ze Šternberka, namířená proti českému králi Jiřímu z Poděbrad.

Červenec 1466 – Jiří z Poděbrad vydal manifest všem evropským panovníkům. Obsahoval panovníkovy své postoje, názory, postupy a práva a varoval před světskou mocí papeže.

23.12. 1466 - Papež Pavel II. po vleklých sporech sesadil Jiřího z Poděbrad jako kacíře z trůnu ( zbavil poddané vůči němu všech povinností) a uvalil na něj klatbu. Navíc vyhlásil proti Čechám křížovou výpravu.

30.1. 1467 - Bitva u Veĺkých Kostoĺan na Slovensku. Vojska uherského panovníka Matyáše Korvína dobyla poslední velké ležení bratříků. Znamenalo to definitivní konec existence hnutí.

Březen 1467 – Zdeněk ze Šternberka byl potvrzen papežem Pavlem II. ve funkci hejtmana panské ligy. Zároveň mu bylo uděleno zvláštní požehnání pro válku s kacíři.

19.4. 1467 – Jiří z Poděbrad veřejně apeloval papeže k boji. Následoval i otevřený konflikt s členy Zelenohorské jednoty.

20.4. 1467 – V Blois bylo králem Ludvíkem XI. slavnostně uvítáno poselstvo krále Jiřího z Poděbrad, pod vedením Gosvina Špána, opata kláštera v Nové Cele v Lužici. Francouzský král opětovně vyjádřil českému králi plnou podporu.

Březen 1468 – Matyáš Korvín vyhlásil v Trnavě válku Viktorínovi z Poděbrad, synovi Jiřího z Poděbrad, což se de facto rovnalo vyhlášení války českému králi. Následoval vpád uherských vojsk na Moravu, kterou do konce léta v podstatě obsadila.

Říjen 1468 – Jiří z Poděbrad ztratil Lužici a Slezsko. Králova moc se tak zúžila jen na Čechy.

1.1. 1469 – Bylo zveřejněno Provolání kališnických Čechů k boji na obhájení pravdy Kristovy a jazyka českého.

26.2. 1469 - Střet u Vilémova v Železných horách, v oblasti Českomoravské vrchoviny. Vojsky Jiřího z Poděbrad zde byla poražena křížová výprava, v jejímž čele stanul uherský král Matyáš Korvín.

3.5. 1469 - Matyáš Korvín se dal v Olomouci korunovat katolickými stavy českým králem.  Fakticky mu ale zůstala moc pouze na Moravě.

Červen 1469 - Jiří z Poděbrad prosadil významnou měnovou reformu. Zavedl  ražbu tzv. dobré mince a stanovil hodnotu českého groše ke groši míšenskému v poměru 1:2.

22.3. 1471 – Zemřel český král Jiří z Poděbrad.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tato stránka WWW je 23