Antické Řecko – vývoj řecké kultury a společnosti do 5. století př.n.l.; Sparta a Athény

 

Antika - označení pro Řecké a Římské dějiny a kulturu v období starověku spojené s otrokářskou společností.

Dějiny antického Řecka v raném období – do roku 500 př.n.l.

Kykladské ostrovy (Egeida) (3. tisíciletí před n.l.)

Obyvatelstvo se zabývalo výrobou nástrojů z kovů, bronzu; vyrábělo keramiku bez hrnčířského kruhu a sošky žen z mramoru (žena jako symbol plodnosti - podle toho i tělesné proporce).

Kréta

Na Krétě se stavěly paláce jako střediska vlády, hospodářská střediska, střediska řemesel => palácové hospodářství; města neměla hradby – výborná ochrana od moře – vynikající námořníci; v Knóssosu byly symbolem býčí rohy; býk obětním zvířetem; Minotaurus; tzv. minojská kultura -  paláce v Knossu, amfory, nástěnné malby (fresky) – motivy – fauna ( delfíni), flora, hostiny, bohové

Mykénské období (1600 - 1200 před n.l.)

- do Řecka přicházejí Řecké kmeny z Podunají

Achájové (nejstarší řecké kmeny) osídlili nejjižnější Balkán ( Peloponés), vytvořili zde vlastní kulturu a odtud osidlovali ostrovy v Egejském moři; původně pastevci a řemeslníci, vytvořili si palácové hospodářství; střediska měst tvořily opevněné paláce (Mykény{ objevil Heinrich Schliemann bohatě vybavené hroby vládců + posmrtné masky (zlatá Agamemnónova maska)}, Théby); zachovaly se stavební památky, říkalo se jim kyklópské stavby (bez malby, omítky, jen ohlazené kameny; vchod do paláce tvořila lví brána, mohutné); ve 14. století prožívá mykénská kultura svůj vrcholný rozmach; ve 12. století do Řecka vpadají mořské národy a spolu s tím mykénská kultura zaniká; v 11. století na Péloponés vpadli řecké kmeny Dórů – ovládali výrobu železa

Homérské (temné) období (1200 - 800 před n.l.)

- do Řecka přicházejí další starořecké kmeny – Ailové (severní Řecko a severozápadní pobřeží Malé Asie); Jónové (centra ve středním Řecku ( oblast Attiky ) a část západního pobřeží Malé Asie – Milétos, Efesos)

- temné období – moc o něm nevíme – pouze Homérovo dílo – Ilias a Odyssea
- Základním zdrojem obživy obyvatel bylo zemědělství, řemeslo a obchod; pěstovaly se olivy, vinná réva, aj.; v řemesle se začalo používat těžené železo, vyvíjelo se hrnčířství, textil, koželužství, zpracování dřeva; začala se vyrábět geometrická keramika; majetková diferenciace.

- převzali fénickou abecedu, kterou si později přizpůsobili – řecká alfabeta; byly položeny základy městských států (polis). Vzhledem ke členitosti řecké pevniny tvořila polis přirozený územní celek. Města byla sídly rodové aristokracie, z které se vytvořila privilegovaná vládnoucí vrstva občanů se všemi právy, ostatní obyvatelé polis byli rozděleni do kategorií s omezenými pravomocemi; Vzestup řemeslné výroby a rozvoj obchodu souvisel s početním růstem neplnoprávného obyvatelstva a ke střetům s vládnoucí aristokracií; v čele kmenů stál král Bazileus, rodová šlechta (aristokracie) - předáci rodů (jejich moc se opírá o pozemkové vlastnictví). V čele kmenů byli též členové rod. společnosti (svobodní), kteří měli právo zúčastňovat se sněmu (s menším vlivem).

Archaické období (800 - 600 před n.l.)

- dokončen rozpad rodové společnosti, zaniká království a vládne aristokracie;vznikají svobodní řemeslníci, obchodníci a zemědělci a nesvobodní otroci ( buď pro dluhy = dlužní otroctví; nebo ze zajatců); v roce 776 před Kristem jsou poprvé pořádány olympijské hry, tenkrát ještě jako jednodenní festival atletiky a zápasnictví; naturální směna se mění v peněžní a začínají se užívat mince

 

Velká řecká kolonizace

= zakládání nových osad
Důvody pro toto byly různé: a) hospodářské (nedostatek zemědělské půdy; přelidněnost)

hledání odbytišť (trh) b) ekonomické důvody (nedostatek nerostných zásob) c) idea „jít za lepším“ d) náboženské a politické rozpory v obcích

- dvě fáze 1) kolem roku 1000 př.n.l. – ostrovy v Egejském, Krétském a Jónském moři, pobřeží Malé Asie

                 2) v 8. – 6. stol. př.n.l. - Řekové zakládali kolonie v Černomoří, Jižní Itálii a Sicílii (=> "Magna Graecia", neboli "Velké Řecko"), dále jih Francie, Egypt a Kypr; ovládnutí Středomořské a Černomořské oblasti
- význam - pro kulturu, znamenala rozvoj dálkového obchodu, usnadnění kontaktu s Předním Východem

- na pevninském Řecku se však rolníci dále zadlužovali a byli zotročováni - silné sociální napětí - svobodní rolníci, řemeslníci a obchodníci, ti všichni stáli proti bohaté aristokracii. – v sociálních střetech se do čela měst stavěli tzv. „samovládci“ (tyranové), kteří se opírali o lid a o svou ozbrojenou moc

- na pevnině se utváří dva dominantní městské státy

Sparta

- na jihu poloostrova Peloponésos, v kraji zvaném Lakónie, podél řeky Eurotas

- původně osídlena Acháji, kolem 12. století před n.l. sem přišli Dórové a původní obyvatelstvo porazili a podrobili

Rozdělení obyvatel:

1)      Heilóti – otroci – nesvobodní, zcela bezprávné původní obyvatelstvo, pracovali v zemědělství – odváděli svým pánům naturální dávky nebo žili přímo v rodinách Sparťanů. Každý rok, aby dokázali Heilotům svou nadvládu, vyhlásili Sparťané heilotům válku ( ovšem mohli se bránit ).

2)      Perioikové ( = bydlící kolem ) – obývali okrajové oblasti, byli svobodní, ale politicky bezprávní –byli to zemědělci, řemeslníci, obchodníci – vykonávali vojenskou službu.

3)      Sparťané – privilegovaná nepočetná vládnoucí vrstva ( asi 10 000 mužů )- žili v úrodném kraji kolem řeky Eurótu, byli plnoprávní, nevěnovali se žádné výrobní činnosti, byli to vojáci z povolání.

- svobodní Sparťané tvořili jen asi jednu desetinu celkového obyvatelstva, ale přesto vládli. Půda s heilóty patřila státu (kolektivní vlastnictví); Sparťané dostávali příděly půdy i s heilóty (ti pracovali, polovinu úrody odváděli pánovi); Sparťané se nezabývali prací (pracovali heiloti a periokové), žili vojenským způsobem života (i tak vychovávali své potomky), děti od 7 let umisťováni do vojenských škol, mrzáci a občas dívky házeni ze skály ( Aigetos), od 20 do 60ti let cvičili muže ve vojenských táborech a občas uskutečňovali trestné výpravy proti heilótům ( kripteie), neustálá bojová pohotovost

- Vojsko – pěchota těžkooděnců ( tzv. hoplité ) – brnění, přilba, kulatý štít, semknuté řady – pohybující se řada hoplitů s vyčnívajícími kopími = falanga, zpěv bojových písní ( dodávalo to odvahu )

- Spartskou legislativu tvořila Spartská ústava, která byla neměnná. V čele státu stáli dva králové (významní v době válek) a pět eforů (úředníci a dohlížitelé) volených na jeden rok. Dalšími výkonnými orgány ve Spartě byla rada starších (gerusie) a lidové shromáždění nevelkého významu. Spartské zřízení bylo tedy oligarchické (vládli nejbohatší = aristokracie); tvůrce státního zřízení  - Lykurgos

 

Athény

- oblast Attika ( východ středního Řecka ) – původně zemědělská oblast, ale bylo zde málo úrodné půdy – došlo k rozvoji řemesel a obchodu a došlo k majetkové diferenciaci obyvatel.

- Od 8. století př.n.l. začalo období vlády rodové aristokracie, z ní byli voleni každoročně ARCHONTI – nejvyšší úředníci, později bylo voleno dalších 6 úředníků – THESMOTHÉTOVÉ ( zákonodárci ), bývalí archonti tvořili aristokratickou radu – AEROPAG – zasedal na pahorku zasvěceném bohu Areovi pod Akropolí – volba úředníků, rozhodování u soudů, dohled na zachovávání zákonů.

- V druhé polovině 7. století př.n.l. došlo k rozporům mezi skupinami aristokratů ( boj o moc ) a vyvrcholila nespokojenost rolníků ( zadlužování ) i řemeslníků a obchodníků ( úsilí o podíl na správě státu ) – roku 621 př.n.l. sepsal správní normy a zákony Drakón ( důraz na autoritu státu – za většinu zločinů trest smrti, příbuzní oběti nesměli stíhat pachatele podle zásad krevní msty, rovnost občanů před zákonem )

- Roku 594 př.n.l. – nejvyšší archónt Solón ( z aristokratické rodiny ) provedl své reformy, pokusil se zmírnit rozpory mezi aristokraty a neurozenými – 1) zrušeno a zakázáno dlužní otroctví ( seisachteia = setřesení břemene) – vykoupil Athéňany, kteří byli prodáni do otroctví do ciziny, zmírnil dluhy rolníků – posílení rolnictva = jádro armády.

2) Athénské svobodné obyvatelstvo bylo rozděleno do 4 tříd podle velikosti majetku – výnosu polí ( 1 medimnos = 52 litrů) - podle výše majetku odstupňována práva a povinnosti  – a) 500 a výše tzv. pětsetměrníci ( nejvyšší úřady, loďstvo) b) 300 – 500 tzv. jezdci ( nižší úřady a jízda) c) 200 – 300 tzv. zeugíté ( ve vojsku těžkooděnci) d) pod 200 tzv. théti ( nemajetní, lehkooděnci) -  politické zrovnoprávnění bohatých řemeslníků a obchodníků s aristokracií – otroci a cizinci byli bez politických práv.

- roku 546 př.n.l. nastala tyranida – Peisistratos – zvítězil v boji s aristokraty, podporoval bezzemky a střední vrstvy ( chtěl získat jejich podporu v boji proti aristokratům ), podporoval i tyrany z jiných řeckých států, rozdělil půdu uprchlé aristokracie bezzemkům, podpořil řemeslo a obchod – období rozkvětu Athén.

- roku 510 př.n.l. byla nastolena odstraněna tyranie, nejvýznamnějším archontem – Kleisthénes – provedl územně-právní reformy - Území bylo rozděleno na 10 místních oblastí – fýly ( každá se skládala ze 3 částí ), základní administrativní jednotkou byla démos ( bylo jich přes 100 ) – vlastní samospráva, evidence občanů, obrana; vedle sněmu byla zřízena rada pěti set ( 50 zástupců z každé fýly ) – schvalovala návrhy lidového shromáždění.

- nový úřad – tzv. 10 stratégů – vojenských velitelů ( voleni každoročně, popřípadě v době ohrožení ) a byl zaveden ostrakismus – tzv. střepinkový soud na ochranu demokracie, na hliněnou střepinu mohl každý napsat jméno muže, který ohrožuje bezpečnost státu, usiluje o uchvácení státní moci apod. , podle výsledku hlasování většiny mohl být potrestán desetiletým vypovězením z Athén.

 

Kultura archaické doby

- základ evropské kultury

- písmo – od Feničanů, 24 znaků, hláskové

- vzdělanost podmínkou k účasti ve veřejném životě

- školy soukromé – 6 – 18 let

- ideál výchovy – Kalokagathia – kalos= krásný, agatos= mravný

Literatura – básníci (řka ) Hésiodos, Alkaios, Sapfó, Archilochos a Solón, Pindaros, Tyrtaios atd.

Filosofie – původně nauka zahrnující všechny vědní poznatky, názor – že všechno dění lze vysvětlit pohybem a přeměnami hmoty, hledání podstaty v pralátce ( arché ). Tháles – arché je podle něj voda, Anaximandros – apeiron ( neurčitá látka ), Anaximénes – vzduch, Hérakleitos – oheň, Pythagoras – podstatou všeho je číslo.

Malířství – na vázách, tzv. geometrický sloh – pásy s jednoduchými, geometrickými motivy.

Sochařství – řezby do slonoviny, bronzové sošky.

Architektura – monumentální stavby, zvl. kamenné chrámy, základním stavebním prvkem byl sloup – dórský, iónský a korintský; chrám v Olypmii, Delfách, bohyně Héry na Samu, bohyně Artemidy v Efesu ( jeden z divů světa

Mytologie – původ světa nejprve Chao pak 3 generace bohů – 1. generace – Uranos ( nebe), Gaia ( země); 2 .generace – titáni ( obři) Kronos, Rheia; 3. generace – Zues + Héra, Hádes ( podsvětí), Poseidon ( vod, moře), Hestia ( rodiny), Déméter ( Matka – Země); Afrodita ( krása a láska), Athéna ( moudrost, řemeslo), Artemis ( lov a měsíční svit), Apolon ( Slunce), Ares ( válka), Dionýsos ( vinná réva, plodnosti, zábava)

Olympijské hry – v Olympii každé 4 roky od 776 př.n.l. na počest Dia – nesmí závodit otroci, ženy, trestanci, cizinci; titul olympionika, olivový věnec, socha; soutěže – běh, zápas, vrch diskem, kopím, skok, jízda na koni a čtyřspřeží; roku 394 n.l. zakázány římským císařem Theodosiem

 

Tato stránka WWW je 3