Římské impérium – vývoj kultury a společnosti do roku 61 př.n.l

 

Osídlení Apeninského poloostrova

- probíhá od poloviny 2. tisíciletí , nejsilnější vlna během přesunu mořských národů ve 12 - 9 stol. př. n. l.

1)      Italikové - osídlili největší část Itálie ( střední část ); tvořeni mnoha kmeny , např. Latinové, Umbrové , Samnité , Sabinové, Ligurové; ( dále Senani, Aequi, Vestini, Paeligui, Fretani, Marsi, Volsci, Aurunci, Sicani, Siculi, Herinci a Eliuni)

2)      Ilyrové - osídlili jižní Itálii ( Kalábrie)

3)      Veneti - usídlili se na severovýchodě Itálie , v okolí dnešních Benátek, přinesli s sebou            znalost železa a jezdeckého koně

4)      Řekové v důsledku velké řecké kolonizace, od 8. stol. př.n.l., osídlili jižní Itálii a východní pobřeží Sicílie, založili města Syrakusy, Neapol , Tarent; přináší vyspělou řeckou kulturu

5)      Kolem roku 400 přicházejí na sever Itálie Galové ( Keltové )

6)      Féničané - ovládli západní pobřeží Sicílie, Sardinii a Korsiku

7)      Etruskové - oblast na pomezí střední a severní Itálie ( oblast dnešního Toskánska ), jejich původ je dosud nejasný, nebyl rozluštěn ani jejich jazyk ( 1. přistěhovalci z Malé Asie , 2. jejich báje hovoří o tom , že pocházejí z Lýdie) ; založili města Pisa, Florencii a další, hlavní centrum - Véje; měli velký politický vliv, kulturní převahu nad místními Italickými kmeny; zakládali města s pravidelným půdorysem z kamene a z cihel, města opevňovali hradbami; znali kanalizaci a vodovody; v architektuře již používali klenbu i oblouk; uměli i odvodňovat půdu; dnes nám po nich zůstali mekropole, pohřebiště, kde jsou zachované památky, a zdobené rakve - sarkofágy.

                                                                               

Řím - počátky

- založení - podle tradice prý po dobytí Tróje přivedl zbytky Trójanů do Itálie Aeneas; bratři Remus a Romulus ( podle pověsti odchováni vlčicí ) bojovali o moc a název města, Remus zabit a město nazváno podle Romula -  Řím založen 21.4. 753 př.n.l. ( doba královská 753 - 510 př.n.l. )

- realita – nacházel se na pomezí Etrusků a Italiků ( konkrétně Latinů – odtud název kraje – Latio) na řece Tibera; na 7 pahorcích rozprostřeno 7 vesnic – spojení Capitolia a Esquilinia – postupné sjednocení všech; Římu vládli Etruskové přes 200 let , vláda dynastie Tarquiniů -  mezi nejznámější krále patřil Servius Tullius, který provedl reformu, jenž rozdělila obyvatelstvo do 6 majetkových tříd podle výše majetku vyjádřeného v penězích nebo podle výměry pozemků

- společnost rozdělena - Patricijové - měli urozený původ, byli to bohatí lidé (vlastnili pozemky) a plnoprávní občané. Patricijských rodin bylo tehdy v Římě asi 300 - Naopak plebejové neměli urozený původ, byli to chudí a neplnoprávní občané, ponejvíce řemeslníci, obchodníci a rolníci, také chudina ve městech a chudina na venkově (bezzemci)

- vládne král - poradní sbor krále = senát – lidové shromáždění

- poslední etruský král Tarquinius Superbus ( Vzpupný) byl vyhnán z Říma roku 510 př.n.l. Poté vzniká republika

                                                                         

Řím za republiky ( 510 - 31 př.n.l. )

- Státní zřízení - v čele stojí 2 konzulové ( nejvyšší úředníci ), společná odpovědnost , voleni z patricijů senátem na 1 rok. Moc správní , vojenská a soudní; dva pomocníci - kvéstoři - správa státní pokladny; pouze v době ohrožení Říma volen na půl roku diktátor

- Senát se skládal ze 300 senátorů ( patricijů ).

- Hlavní problémy tvořily rozpory mezi patriciji a plebeji – Secese lidu -  1) Plebejům se postupně podařilo získat právo volit své představitele (tribuny lidu - 2 - 10), ti měli hájit práva plebejů, měli též výjimečná práva (například právo veto - tzn. právo zrušit to, co je namířeno proti plebejům); 2) roku 449 byly vydány zákony dvanácti desek (měděné). Dosud se totiž soudilo podle zvyku (zvykové právo), až nyní dostal zákon písemnou podobu s hlavními charakterovými znaky jako „Co je psáno, je dáno“ a „Co není zakázáno, je dovoleno“; 3) v roce 367 plebejové dosáhli toho, že jeden z konzulů byl volen z patricijů i plebejů, což upevnilo římskou společnost 4) kolem roku 300 př.n.l. úplné zrovnoprávnění

- došlo ke změně diferenciace římské společnosti, vznikly dvě vrstvy - nobilita (patricijové a bohatí plebejové), privilegovaná vrstva, která má vliv a moc; a proletariát (prolés = potomstvo)

 

Snaha Říma ovládnout Apeninský poloostrov

- V 5. století př. n.l.  Římané bojovali s Etrusky - roku 474 př. n.l.  je porazili v bitvě u Kum (= úpadek Etruské moci). Dobytí Etruské obce Veje a prodání obyvatel do otroctví představuje další důkaz úpadku Etruské moci

- Na počátku 4. století př. n.l.  ohrožovali Řím Galové (Keltové), kteří pronikali z pádské nížiny do Etrurie a odtud v roce 387 př. n.l.  do Latia. Galové ovládli a vyplenili Řím, ubránila se pouze posádka na vrchu Capitol. Římané se naštěstí vyplatili. Po tomto vpádu byly okolo Říma postaveny hradby.

- Od 5. století př. n.l. Římané bojovali s Italickými kmeny Samnety a Sabiny a tím ovládli střed Apeninského poloostrova.

- Ve 3. století bojovali na jihu o rozšíření Itálie proti tamním Řekům (v čele Tarent). Na pomoc Tarentu přišel řecký král z Epeiu Pyrrhos  - na jaře roku 280 př. n.l. se Pyrrhos vylodil v Itálii - jeho armáda se skládala z 22 000 dobře vycvičených pěšáků, 3000 thessalských jezdců a 20 bojových slonů  - po bitvě u Asculia ( 279 př.n.l.) Pyrrhos doslova řekl: „Ještě jedno takové vítězství, a nemám komu velet.“ ( odtud Pyrrhovo vítězství = vítězství s velkými ztrátami) -  V roce 272 př. n.l.  se vrátil zpět do Řecka a Tarent kapituloval.

- V roce 265 př. n.l.  došlo ke sjednocení celé Itálie ( Římané porazili poslední Etruské město Balsinie). Římané vytvořili spojence (sdružení obcí pod římskou nadvládu), měli hospodářskou a vojenskou převahu, byli na vyšším stupni vývoje. Římané vládli způsobem Dividi et impera (rozděl a panuj). Některým spojencům dali římské občanství (s omezenými právy), odebrali jim samosprávu, a některé tvrdě potrestali. Na dobytém území zakládali kolonie svých občanů, stavěli se zde silnice důležité pro obchod a rychlý přesun vojska (cesta Via Appia z Říma do Capue).

 

Boje s Kartágem ( 264 - 146 př.n.l. ) ( Punské války)

- Kartágo - bylo mocným státem v západním Středomoří, jehož vlastní země ležela v Severní Africe; V 9. století př.n.l. tam Féničané založili kolonii, odtud Kartágo ovládlo Pyrenejský poloostrov a další velké ostrovy (Sardinii, Korsiku, Sicílii); Kartágo bylo otrokářskou republikou, v jejímž čele stáli dva úředníci volení na jeden rok lidovým sněmem; existoval zde i senát, důležitou roli hrála aristokratická rada; Kartáginci byli výborní mořeplavci, měli silné loďstvo (obchodní i válečné), vybudovanou žoldnéřskou armádu; Římané jim říkali Phoeni (Púni = osmahlí) (od toho púnské války).

 - Řím chce odstranit nadvládu Kartága ve Středozemním moři – záminka konflikt na Sicílii – Kartágo pomáha sicilské Messaně - Došlo k 1. Punské válce ( 264 - 241 př.n.l.) - Římanům bylo ovšem jasné , že musí vybudovat také loďstvo. V abnormálně krátké době vyrobili 120 válečných lodí s můstky ( havran) a háky - při střetu 2 lodí se můstky spustili, boj jako na souši, v tom byli Římané lepší ) – mírná převaha Říma - Spor o Sicílii skončil bitvou u Aegatských ostrovů (241) - vítězství Říma. Sicílie byla připojena k Římu (Mimoitalské území) - provincie. Řím využil sporů s Kartágem, připojil Sardinii a Korsiku, Kartágo muselo platit Římu válečné náhrady.

Mezidobí ( 241 – 218 př.n.l.)

- Římané bojovali s Illyry na východním pobřeží Jaderského moře, zvítězili, upevnili si tak vliv, ovládli plavbu z Itálie na Balkán, rozšířili kontakty s Řeckem. Úspěšně bojovali také s Galy, což znamenalo další rozšíření Římského území

- Kartáginci zahájili pod vedením Hamilkara tažení na Pyrenejský poloostrov – zde založeno Nové Kartágo – ovládnutí dané oblasti – střety s římskými koloniemi – dobyto město Saguntum u dnešní Valencie Hamilkarovým synem Hanibalem – Řím vyhlašuje válku

2. punská válka ( 218 - 201 př.n.l. )

Hannibalova armáda ( 80000 pěšáků, 12 000 jezdců a 37 válečných slonů ) se dala na pochod přes Pyreneje a Alpy na sever Itálie, kde se k němu přidali Galové, kteří zde čekali na příležitost dobýt Řím - Roku 217 př.n.l. svedli Římané bitvu u Trasimenského jezera, kde byli poraženi - potupa Římanů - roku 216 př.n.l. došlo k dalšímu střetu mezi Hannibalem a Římany, a to v bitvě u Cannae (Cann) - ačkoliv byli Římané v převaze, tak utrpěli těžkou porážku (kvůli špatné taktice) - Řím oslaben válkami, proti Římu táhl i makedonský král Filip V., který chtěl oslabit vliv Říma na Balkáně, k Hannibalovi se přidaly i Syrákúsy ( Řecká osada na Sicílii) – Hanibal putuje po Apeninském polo., ale na Řím netáhne – váhá - Římané však neváhali - poslali vojsko do Makedonie, dlouho obléhali Syrákúsy, které v roce 212 nakonec dobyli ( při obraně Syrákús se proslavil Archimedes, který konstruoval válečné stroje. „Nedotýkej se mých kruhů!“); roku 204 př.n.l. se Římané vylodili v severní Africe - v čele stál zkušený vojevůdce Publius Scipio (Africanus). Kartágo odvolalo vojsko z Itálie (to Římané chtěli), a roku 202 svedli bitvu u Zamy (Hannibalova první a poslední porážka)

- Roku 201 uzavřen mír -  Kartágo ztratilo všechna území kromě Afriky, muselo vydat válečné slony a loďstvo, Kartáginci měli zakázáno vést války v Africe bez souhlasu Říma a museli ještě zaplatit 260 tun stříbra za válečné výdaje.

- Římský zájem se nyní obrátil na východ proti Řecku, Sýrii, Malé Asii a Makedonii. Roku 146 př.n.l. si Římané podmanili Řecko (provincie Achaia) a v roce 133 př.n.l. Malou Asii (Perguánské království)

3. punská válka ( 149 – 146 př.n.l.)

- Kartágo porušilo mírovou smlouvu tím, že začalo v Africe bojovat ( neustále napadáni od numidského krále Masinissi) - Řím požadoval vydání všech lodí a zbraní, zboření Kartága a jeho znovupostavení někde ve střední Africe -  k tomu však Kartágo samozřejmě nepřistoupilo, a tak v letech 149 - 146 bylo obléháno a roku 146 poraženo a srovnáno se zemí. Kartágo hořelo 17 dní a místo, kde leželo, bylo prokleto.

                                                                             

Krize Římské republiky

- v hospodářství - vzrůst počtu otroků ( kořist výbojných válek ), hlavní pracovní síla, levnější práce otroků umožnila otrokářům prodávat své výrobky levněji než svobodným rolníkům , dovoz laciného obilí z provincií. Řím měl občanskou armádu, během dlouhých válek se rolníci nemohli starat o svá pole, které mezitím zpustla -  na velkostatcích se produkuje levněji než na jednotlivých statcích, rolníci krachují - stávají se z nich bezzemci, kteří nemohli ani do armády - oslabení vojska.

- vzniká velký majetkový rozdíl mezi obyvateli, nobilita získává větší moc - skupuje všechny pozemky na kterých zakládá nové velkostatky - snaha najít řešení  1) Tiberius Sempronius Gracchus - tribun lidu roku 133 př.n.l.  -  nadměrná půda velkostatkářů by se měla rozdělit mezi bezzemky a posílit tak římské vojsko - zabit senátory na Capitolu při volbách tribuna lidu na příští rok 2) Gaius Sempronius Gracchus - tribun lidu v letech 123 a 122 př.n.l., angažoval se pro městskou chudinu, prosadil obilní zákon - prodej levného obilí nemajetným, vytvořil soudy vyšetřující zločiny správců provincií ( úplatky, monopolizace - jeden druhého hnán touhou po penězích  zruinoval a poté skoupil jeho majetek ), bezzemky chtěl usídlit na jihu Itálie , Sicílii a v severní Africe, neprosadil návrh udělit občanské římské právo všem spojencům Itálie  - nakonec zabit odpůrci.

3) Gaius Marius - velitel vojsk, v letech 104 - 100 př.n.l. zvolen konzulem, do armády přijal bezzemky - výcvik a výzbroj na úkor státu, zavedl žoldnéřskou armádu ( plat a podíl na kořisti ), slib přídělu půdy po 16 letech v armádě, úspěšné boje proti Germánům ( Kymbrové , Teutoni )

- krize ovšem nekončí                                         

 

Občanská válka

- odlišné názory na správní zřízení říše, Populárové - stoupenci lidu, střední vrstvy a měšťané, chtěli prosadit , aby přístup k úřadům měli i málo majetní - vůdcem populárů byl Gaius Marius; Optimáti - stoupenci neomezené moci senátu, odpůrci změn, proti rozdělení pozemků, použití násilí k udržení tehdejších poměrů, vůdcem byl Lucius Cornelius Sulla .        - Sulla roku 82 př.n.l. dobyl Řím - prohlásil se doživotním diktátorem, vytvořil proskripce ( seznamy nepohodlných - zabito 40 senátorů a 1600 jezdců), roku 79 .př.n.l. se Sulla vzdal svých pravomocí diktátora - obnovena republika.

- do Itálie dovezeny statisíce otroků, snaha bojovat za svobodu, práce za oblečení a nejnutnější stravu, často měli okovy na nohou a vypáleno znamení, nuceni bitím k práci, trvalá hrozba pro římskou republiku – řada povstání otroků

 

Spartakovo povstání - 73 - 71 př.n.l

- gloadiátoři ( gladios = meč) – bojovníci v arenách na život a smrt; Spartakus pocházel z Thrákie

- gladiátoři v čele se Spartakem uprchli z Capui ( zde gladiátorská škola); byli stíháni římským vojskem – uchýlili se va Vesuv - z Vesuvu se dostali po nepřístupné stěně a táhli na sever k nim se přidávali další otroci i chudí zemědělci a v bitvě u Mutini bylo římské vojsko poraženo 72 př.n.l. – Spartakus chce zpátky do Thrákie – většina proti – chtějí drancovat Itálii – proto se vrátili na jih a chtěli na Sicílii, měli být přeplaveni piráty – to nevyšlo a bouře jim rozbila vory, tam je dohnalo římské vojsko vedené Crassem  - na jihu Itálie došlo k poslední bitvě, kde byl Spartakus poražen a zabit a na 6 000 otroků bylo ukřižováno na cestě z Capui do Říma

- senát sám nebyl schopen povstání potlačit – proto musel povolat legie – Crassus, Pompeius – vzrůstá moc vojenských velitelů - vstupují do politického života.

- Roku 63 př.n.l. - Catilinovo spiknutí - Catilinus se obohatil za Sully, upadl do dluhů, toužil stát se konzulem, ale nebyl zvolen. Tak se rozhodl zmocnit se vlády násilím, byl podporován senátory, ale spiknutí odhalil římský řečník Marcus Tullius Cicero. Účastníci spiknutí byli popraveni, Catilinus sice utekl, ale posléze byl zabit – senát ale opět nucen na potlačení povstání povolat legie – Crassus a Pompeius – ti žádají výhody pro své legionáře ( půdu dříve než po 16 letech) – senát zamítá – Crassus + Pompepius + Caesar vytváří triumvirát

 

Kultura v době republiky

- vliv Etrusků a Řeků

- vzdělání - pro chlapce i dívky od 7- 15 let - čtení, psaní, počítání, výklady básní, soukromé i veřejné knihovny

- Filozofie - většina myšlenek převzata od Řeků -  Lucretius - O přírodě ( věčný koloběh přírody ), Cicero - zachovalo se nám jeho 58 soudních a politických spisů, Caesar - Zápisky o válce Galské ( o životě Keltů ) , O válce občanské ( popis boje s Pompeiem ), Sallustius - spiknutí Catilinovo ( ostrá kritika úplatnosti nobility ), Zákony 12 desek - soupis zákonů vystavěných na náměstí ( vzor pro ostatní i ve středověku )

Literatura - Plautus - komedie o hrnci , Terentius - 6 komedií.

Výt. umění - většina děl jako vál. kořist ( z Řecka ), závislost na řeckých vzorech, nástěnné malby na zdech a podlaze.

sochařství - kopírování řeckých soch 

Architektura - řecký sloup a etruská klenba a oblouk , akvadukty, silnice, stavby hlavně

 

Tato stránka WWW je 7